Opravdu šťastná houbařská sezona.

Myslím, že jsem již někdy prozradil, že můj lovecký revír je asi tak padesát čtverečních kilometrů na olomouckém Svatém Kopečku. Díky té rozlehlosti nikdo nemá ani tušení, kde jsou má „místa

Jestliže jsem tedy svůj blog nadepsal Opravdu šťastná houbařská sezona, zcela jistě za tím je nějaká houbařská zvláštnost. Dovolte mi rekapitulaci toho, co jsem za celou letošní sezonu nalezl: Jednu bedlu vysokou, několik hrstí václavek. Musím dodat, že ty dvě nebo tři hrsti václavek jsem nalezl podél jedné z turistických stezek, a jejich hnízda od první k poslední byla od sebe vzdálena na méně než sto metrů. Možná ani tolik ne.

Jaký jsem „pan houbař“ mi došlo, až když jsem je doma čistil. Samozřejmě to byla především václavka smrková, jejíž blízkou sousedkou byla václavka obecná. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ji vzápětí nenásledovala václavka bezprstenná. Již to samotné je svým způsobem unikát. ALE!!!

Za václavkou bezprstennou následovala václavka hlíznatá. Vsadím se, že existuje spousta houbařů, kteří ani nevědí, že nějaká václavka bezprstenná nebo dokonce václavka hlíznatá existuje. Navíc, že to je prakticky polovina všech u nás rostoucích druhů václavek. A najít čtyři z nich prakticky na jednom místě – na tom jednom jediném místě, jinak nikdy jinde nic – je něco nevídaného, a chtěl bych znát kohokoliv, komu se podařilo totéž.

Heč!

                                                                                  Antonín Robin