Jeden můj oblíbený kolega bloger se zamyslel nad kruhy v obilí a dospěl k závěru, že je to skutečně komunikace mimozemšťanů s námi pozemšťany. Zkusme se tedy podívat na realitu:
Rychlost elektreomagnetického vlnění (včetně světla) je tři sta tisíc kilometrů za vteřinu. Nemíním zde vypočítávat vzdálenost světelného roku, pro ujasnění tedy aspoň náznak matematického vzorce:
300 000 km x 60 = vzdálenost za minutu, 300 000 km x 60 x 60 = vudálenost za hodinu, 300 000 km x 60 x 60 x 24 = vzdálenost za den, 300 000 km x 60 x60 x24 x 365,29 = světelný rok.Náš nejbližší soused - souhvězdí Kentaura je od nás vzdálen přibližně 4,5 světelného roku. Je nutné přiznat, že existuje hypotéza o existenci hnědého trpaslíka přibližně ve vzdálenosti 1,5 světelného roku. Představa jakéhokoliv života u hnědého trpaslíka je ovšem poněkud nepravděpodobná, o technické civilizaci již ani nemluvě.
V kolegově článku o kruzích v obilí je naznačeno, že by se nejméně ve třech případech mohlo jednat o reakci mimozemšťanů na naše výzvy, částečně v někollikadenním prodlení, případně s jednoročním zpožděním. Je tedy zřejmé, že reakce z vesmíru v daných intervalech by byly naprostým popřením Einsteina.
Určitou naději by dávala teorie mimozemské odezvy z některého objektu naší sluneční soustavy. Zde ovšem pokud se týká planet: Merkur naprosto nepřipadá v úvahu, protože je z bezprostřední blízkosti bombardován slunečním větrem. Pokud jde o Venuši, její teplota na povrchu a rovněž její tlak na povrchu vylučují jakouokoliv formu života. Připadá sice v úvahu Mars, ale o jeho vlastnostech již víme tolik, že můžeme absenci života na Marsu pokládat za prokázanou. Jupiter, Saturn, Uran, Neptun jako obří plynné planety je nuitné rovněž vyloučit. Trpasličí planety - Pluto, Eris, Haumea, Makemake a další mají povrchové teploty pod -200 stupňů Celsia a blíží se až téměř k absolutní nule (-273,4). Jinými slovy, je tam vyloučeno jak plynné tak kapalné skupenství. Asi se shodneme, že tím je vyloučena i jakákoliv možnost života. Totéž platí i pro všechyny objekty Kuyperova pásu, vzdáleného přibližně 50 astronomických jednotek od slunce. (Opět náznak vzorce: 50 x 149 597,8 milionů kilometrů) A totéž platí i pro Oortův oblak jehož průměrná vzdálenost činí 50 000 AU s tím, že to může být od 2 000 AU po 200 000 AU. A s výhradou, že Oortův oblak může být produktem protoplanetárního materiálu: metan, čpavek, vodík.
Existuje ještě jedna naděje na existenci mimozemského života. Jsou to některé měsíce Jupitera a Saturnu, ovšem u nich by se jednalo o podvodní život pod zhruba patnáctikilometrovou vrstvou ledu. Pochybuji, že by se odtud dala čekat reakce na naše signály.
Je mi líto, ale pro kruhy v obilí (a, proboha, pro UFO a jiné podobné zázraky) je nutné hledat jiné vysvětlení. Bohužel, ještě dlouho zřejmě zůstanou doménou pánů Dänickenů.
Antonín Robin
