Tento blog není dílem členů Literárního klubu ale můj osobní. Vyprovokoval mne k němu blog autora, jehož jméno více méně ze soucitu zde neuvedu, který se pokusil přirovnávat křesťaství k budhismu, respektive představit křesťanství jako nějakou budhistickou herezi. Autor zřejmě nemá ani tušení, že "cituje" z evangelií, které ovšem mají čtyři autory, z nichž určitě tři z nich poprvé o Ježíši slyšeli asi tak patnáct roků po jeho smrti. C tedy opravdu napsali Matouš, Marek, Lukáš, Jan:
Nejprve je představme: Marek je půvvodem alexandrijský Žid, který uprchl do Jeruzaléma v důsledku své účasti na řecko židovských rozbojích. Připojil se k Petrově protokřesťanské komunitě, ale brzy se přiklonil ke křesťanské verzi Pavla z Tarzu, s ním putoval po Malé Asii při Pavlově první misijní cestě.
O Matoušovi víme pouze jedno: že to nebyl Lévi Alfeův - Ježíšův učedník Matouš.
Lukáš byl maloasijský Řek, kterého ke křesťanství přivedl Pavel při své další misijní cestě.
Jan byl snad opravdu Ježíšův učedník Jan Zebedeus a jeho evangelium je vlastně kritickou polemikou s předchozími třemi evangelisty.
Podívejme se teď na jednotlivá tvrzení v kritizovaném blogu:
Jan Křtitel byl prý Ježíšův učitel. Evangelia popisují Ježíšův křest, přes pozoruhodné rozpory v jejich popisu je zřejmé, že Jan Křtitel Ježíše neznal, a Ježíš po křtu odešel s Petrovým bratrem Ondřejem na poušť. Jan nemohl být Ježíšovým učitelem ani později, protože se z vězení Ježíše ptá, co je vlastně zač. (Ve skutečnosti se to nestalo, Jan byl uvězněn a popraven někde v Zajordání, kdežto Ježíš se pohyboval po Galileji. Také autor blogu tvrdí, že Jan Křtitel byl esejec, člen kumránské esejské sekty. Popis Janova vzhledu naznačuje, že byl především nazirejec, to by mu ale nepřekáželo v příslušnosti k esejcům. Esejci byli však přísně uzavřená společnost, zejména kumránští esejci se vůbec nesměli pohybovat mimo jejich komunitu. Přidané autorovo tvrzení, že kumránská sekta byla budhistickou buňkou naznačuje, že autor nikdy neslyšel o rukopisech od Mrtvého moře - viz Segert, Řehák, Bažantová - z nichž vyplývá, že esejci se až dogmaticky drželi Pentateuchu a proroků, při čemž se odvozovali od jozuovské judaistické verze.
Autor dále zmiňuje příběh o Samaritánce, kterou Ježíš požádal o vodu, a ona ho odmítla, protože Samaritáni byli nečistí, nesměli se pravého žida dotknout. (Žid s velkým Ž je příslušník etnika, žid s malým ž je vyznavačem judaismu.) Takových podobenství je v Bibli několik, je příznačné, že jejich autorem je výhradně Lukáš. Zvlášť výrazné je podobenství o deseti uzdavených malomocných, z nichž pouze jeden Ježíšovi poděkoval, a právě to byl Samaritán. Zřejmě Lukáše k jejich napsání vedl jeho řecký humanismus.
Autor dále zmiňujeMáří Magdaleno a její pokání za dřívější nemravný život, v němž rovněž vidí budhistickou paralelu. Problém je v tom, že evangelia jak je známe, byla vlastně kodifikována až někdy ve čvrtém století. Tuším, že v Nag Hamadi byla objevena apokryfní evangelia, podle nichž Marie Magsalena vůbec nebyla kajícnice, ale snad dokonce Ježíšova manželka, a vůdčí osobnost při formování egyptského křesťanství. prostitutku z ní snad udělali až následníci apoštola Petra, aby eliminovali ženskou konkurenci.
Podsouvat křesťanství vliv budhismu lze klidně doplnit vlivem mithraismu, třeba i vliv taoismu či jakékoliv jiné náboženské verze, protože všechna náboženství ať již polyteistická či monoteistická mají nevyhnutelně mnoho společného.
Antonín Robin
