Mohamed koncipoval islám v první polovině sedmého století. Křesťanství koncipoval Pavel z Tarzu v druhé polovině prvního století. Korán byl napsán po Mohamedově smrti na začátku druhé poloviny sedmého století, Nový zákon byl kanonizován v první polovině čvrtého století.
Vznik islámu má tedy proti křesťanství prodlevu téměř šesti set roků, jeho formulace má proti křesťanství prodlevu více než tří století. Pro úplnost: Pokud za zakladatele judaismu považujeme Abrahama, je to otázka první poloviny osmnáctého století před Kristem. Když tento akt přisooudíme Mojžíšovi, je to třinácté století před Kristem. Písemné ztvýrnění Pentateuchu můžeme klást do doby Šalomounovy v desátém století před Kristem. Zmínku o objevu judaistického spisu v osmém století před Kristem nelze do této kategorie řadit, byl to doplněk Pentateuchu - jeho pátý díl, sepsaný v Samaří. Celý Starý zákon byl nejspíše dokončen někdy v druhém století před Kristem a přeformulován v prvním století v Jabne.
Mohamed aspoň z doslechu znal judaismus i křesťanství a přejímal do islámu jejich prvky, především jejich filosofii. Tu lze formulovat jednmoznačně: Náboženství jako nástroj vlády. Judaismus zejména po návratu z babylonského zajetí koncipuje judaismus jako vbládu v teokratickém státu. Pavel z Tarzu formuje křesťanství v nástroj vlády vládců a je jednoznačně určen do rukou Říma. Není jeho vinou, že svého naplnění dosáhne až za Konstantina Velikého.Islám je formulován jako nástroj vlády v rukou svých tvůrců.
Ideologická výzbroj náboženstvím byla dříve či později skutečně využita: Jozue vyvraždil Jericho (přibližně o dvě stě let před příchodem Mojžíše), soudcové bili palestinské domorodce, ale zbývala jim periferie palestinského území, pohrdaná a posmívaná domorodým obycatelstvem. Křesťané se museli se svým náboženstvím skrývat až do doby Konstantina Velikého, teprve ten péochopil, že je jemu určený nástroj vlády. Islám byl moudřejší. Od samého začátku věděl, že islám je vládní nástroj islámu.
Všechna tři zde zmiňovaná náboženství měla zásadní slabinu: Heretiky. Přiznejme si, že v judaismu to byli Samaritáni (z pohledu Samaritánů ovšem Judejci), křesťané měli své manichejce, ariány, kdo ví, koho ještě, islám se téměř okamžitě po svém vzniku rozpadl na sunity a šiity. Ve všech třech vyznáních byla hereze řešena naprosto stejně. Se zbraní v ruce.
Z toho, co je nám nejbližší: Patnácté století - husitské války. Šestnácté století - Bartolomějská noc. Sedmnácté století - třicetiletá válka.
Stojí za povšimnutí, že zmíněná prodleva mezi křesťanstvím a islámem přenáší do jednadvacátého století tytéž způsoby, které byly v křesťanství zvyklé o šest století dříve. Skoro by se dalo říci, že vývoj náboženství je stadiární (musí procházet zákonitými vývojovými stadii), a jednotlivá stadia jsou časově vázaná bez ohledu na proběhlý vývoj lidské civilizace, technologie, vědy.
Dá se říci, že v těchto aspektech islam v ničem nezaostává. Má města, má technologii, má průmysl, má vzdělání, má prakticky stejný životní styl, jako máme my, má cíl, zanést byť i násilím islám do všech neislámských zemí světa. Kdo je jejich Adolf Hitler?
Antonín Robin
