Extrémně drahé bydlení k porovnání k platům není problémem jenom Prahy, Brna, ale i velké části venkova. Dlouhodobě nedostatečná výstavba a minimální snaha o změnu se mi nejeví jako typická neschopnost státu, ale spíše jako záměr.
Na úvod příklad, průměrný pražský byt stojí 14 ročních průměrných veškerých ročních příjmů. Takže pokud se hodně uskromníte a spoříte 1/3 z průměrného platu, na který 2/3 lidí ani nedosáhne, tak z těch 14 ročních platů je 42 let intenzivního spoření a neskutečného úsilí. Komu toto nepřijde absurdní, dál ať prosím nečte...
Před nějakou dobou se říkalo, že je normální, když si nízkopříjmoví nemůžou dovolit svoje bydlení, pak se začalo mluvit i o průměrných příjmech a nyní se začíná mluvit o tom, že vlastní bydlení je jenom pro ty nejbohatší a ti ostatní, že mají celý život bydlet v nájmu. A až tito lidé půjdou do důchodu a nájem jim sebere většinou důchodu, tak se řekne, že si měli pořídit vlastní bydlení. Tiká nám tady velká časovaná bomba. O co později bude exploze, o to bude silnější. Za 20-30 let se sta tisíce důchodců v kritické bytové situaci protne s problémy ohledně financování důchodů jako takových v důsledku demografie.
Již před cca 7 lety jsem v médiích zaznamenal první hlasy, které upozorňovaly na blížící se bytový problém z důvodu nedostatečné výstavby, která je způsobena komplikovaným a zdlouhavým povolováním. A také jsem zaznamenal poznámky, že je zde minimální snaha o nápravu, protože drtivá většina politiků, radních a dalších vlivných si toho je sice dobře vědoma, ale o to více bytů si jako investici pořídili. A teď máte dilema, problémy imaginární mladé rodiny vs. každoroční nemalé zhodnocení vašeho majetku, to vše tiše podporováno většinou lidí, kterým se jako vlastníkům také zhodnocuje jejich bydlení. Kruh se uzavřel.
Zdůrazňuji, že ani v té Praze nečelíme žádnému velkému demografickému boomu, a to ani přes masivní příliv cizinců, kteří poměrně rychlým tempem nahrazuji rodilé Čechy v hlavním městě. Většina lidí je pak ráda, když si pořídí za 5 milionů byt někde na okraji města v 40 let starém panelákovém sídlišti, které i soudruzi plánovali jako provizorní řešení bytové krize. Od té doby nic lepšího pro většinu beztak není.
Důsledkem vysokých cen jsou lidé hnáni desítky km od místa, kde denně pracují a tudíž tráví velké množství času dojížděním, které se ve finále nevyplatí vůbec nikomu a to nehovořím a sociálních a ekologických aspektech denního přemísťování takových mas. Nadcházející ekonomická krize a ztráta příjmů a neschopnost platit astronomickou hypotéku pak může být pro mnoho lidí hotové peklo a v extrémním případě i ztráta jejich domova. Ale na každý takový propadlý byt už má zálusk nějaký investor či podnikatel z bývalého SSSR, kteří jsou schopni platit ihned. Vysoké ceny bytů i nájemného také omezují mobilitu pracovních sil, kdy se lidem z venkova už ekonomicky nevyplatí se stěhovat za prací do Prahy, to pak má za následek nedostatek pracovních sil a potřebu importovat zahraniční pracovníky, kteří jsou ochotni obývat jeden byt s dalšími 6-10 lidmi například.
V době astronomických cen, ale zároveň ještě prosperity, náš premiér fantazíroval o vybudování obrovské vládní čtvrti tu v Letňanech a tu v Malešicích, jakoby problémy normálních lidí byly pod jeho rozlišovacími schopnostmi. A ani v dnešní době, kdy všude lítají doslova sta miliardy na podporu čehokoliv nikdo nemá snahu alespoň vytvořit podmínky pro výstavbu. Toto je však stále problém pro poměrně úzkou skupinu lidí, byť je to problém o to palčivější. Velká část lidí je schopna se do krve hádat a desetikorunové poplatky, ale že někdo musí za bydlení platit miliony navíc, to už je nezajímá, to je realita.
Bydlení je spolu s jídlem atd. základní lidská potřeba. Nikdo po nikom nechce byt za hubičku nebo bydlení někde poblíž centra. Ale i člověk pracující za podprůměrnou mzdu by si měl při troše skromnosti dovolit malý skromný byt někde na okraji Prahy. Bylo spočítáno, že jenom na brownfieldech je místo pro cca 90 000 bytových jednotek, což je cca 250 000 obyvatel a celkově Praha má velké rezervy v hustotě výstavby, takže stavět rozhodně je kde.
Dokud si však většina lidí bude myslet, že současný stav je v pořádku a trpně budou přijímat roli celoživotního hypotečního dlužníka a "skoronevolníka", tak z politických kruhů sama od sebe změna nepřijde. Tady nejde už jenom o solidaritu, ale o dlouhodobě udržitelné fungování celé společnosti. Tato situace jde na vrub ANO i ČSSD, kteří jsou již u moci dost dlouhou dobu, ale i veškeré další politické reprezentaci. Jakoby jim současný stav a všelijaké kšefty s doplatky na bydlení naprosto vyhovovaly. Kapři si sami rybník přeci nevypustí.
