Dosavadní vývoj nám dal cenné lekce do budoucna, ale ty opravdu zásadní nás ještě asi čekají. Nebojme se mluvit o případných rizicích a čím dříve začneme, tím více budeme mít času se připravit a zvládnout je! Nebát se přemýšlet!
Jsem příznivce projektu EU jako takového, ale musím uznat, že její vedení selhalo na celé čáře, ale to není jejich vina, ale těch co tam dosadili tyto prázdné panáky a loutky. Evropská Unie se drolí jako hrad z písku za každé jenom trochu vyhrocenější situace. Národní státy si navzájem zabavují zdravotnické pomůcky. Nikde ani náznak pomoci těžce zkoušené Itálii, to bychom opravdu alespoň symbolicky v celé Evropě nenašli několik stovek plicních ventilátorů? Alespoň symbolicky... Vedení EU se totálně odmlčelo poté, co se její prezidentka Ursula von der Leyen totálně zdiskreditovala absurdní kritikou států za uzavírán hranic o omezování volného pohybu osob a to v momentě, kdy už bylo jasné, že tyto omezení měla být provedena již dávno, ale nemá cenu řešit tuto politickou mrtvolu, to jenom pro ilustraci.
Takže dosavadní ponaučení je, že pokud jde jenom trochu do tuhého, tak se každý stará jenom sám o sebe. A já za tuhle lekci děkuji! Co z toho plyne pro nás? Naše země musí být soběstačná ve všech oblastech nutných pro základní fungování státu a společnosti. To znamená soběstačnost energetická, zemědělská a potravinářská, produkce alespoň základních léků a zdravotnických pomůcek a také do jisté míry bezpečnostní.
V energetice máme naštěstí nadprodukci elektřiny, kterou vyvážíme, výroba elektřiny je naprosto klíčová a musíme zůstat za každou cenu soběstační, přes to nejede vlak, i kdyby měl padnout vskutku nádherný zámek Jezeří u Horního Jiřetína, když nebude zbytí. Kdyby šlo opravdu do tuhého, tak budeme potřebovat ropu pro zajištění klíčové výroby a jako palivo pro veřejný sektor. Jinak nějaké vlaky a autobusy budou jezdit vždy a nožičky nebo kolo má také skoro každý. Ohřev vody by měl být také zajištěn. Zimy jsou mírné, v případě nutnosti se to překonat na nějaký nouzový režim. V této oblasti jsme myslím na tom docela dobře.
Naše potravinová soběstačnost není úplně ideální, dohledal jsem jenom starší údaje a ty mluví o celkem slušné nadprodukci obilí, ale co se týče masa, tak jsme cca na polovině. A toto má dvě roviny, zemědělská produkce a potravinářský průmysl. Jako premiér bych zadal ministru zemědělství vypracovat plán na případné bleskové osetí čehokoliv, co se dá jíst, kamkoliv je to ještě možné, takové plodiny přeci musí být, ne? Protože tipuji, že absurdity, jako biosložky do paliv padnou jako první. Obdobný scénář pro co nejrychlejší zvýšení živočišné výroby. Potravina je věc, která má reálnou hodnotu, kterou lidé budou potřebovat vždy. Nyní se rekvírují respirátory, ale co když se někdy budou rekvírovat i potraviny? Budeme na to čekat?
https://www.finance.cz/505788-sobestacnost-ceska/
https://www.denik.cz/ekonomika/hodne-psenice-malo-prasat-v-cem-neni-cesko-sobestacne-20161229.html
Léky a zdravotní pomůcky, to bude asi běh na delší trať, ale je opravdu nezbytné, abychom si základní věci vyráběli zde a nemuseli se nikde doprošovat, chápu, že země naší velikosti nemůže produkovat vše, ale některé věci bychom mohli dělat na základě dohody třeba se Slováky nebo Rakušany, možná i Poláky. Ale ty podmínky musí být pokud možno takové, aby je obě strany byly nuceny dodržet za každých okolností, zjednodušeně, závislost jeden na druhém. Nic jiného v krizi nefunguje.
Vnější bezpečnost. A toto prosím berte jako opravdu velmi hypotetickou, všeobecnou úvahu. Pokud by šlo opravdu do tuhého, tak je možné, že by se ostatní začali rozhlížet i po zdrojích okolo sebe. Samozřejmě, že by žádný stát nikdy neřekl, dejte nám své obilí, uhlí, ropu, zlato.. našla by se záminka a vznášeli nesmyslné požadavky, které by nakonec ospravedlnila vojenskou intervenci a následné podmanění dané země. Koneckonců, v historii nic nového. My samozřejmě nemáme se svojí velikostí nemáme šanci vyhrát případný intenzivní konflikt s mnohem silnějším protivníkem. Ale o to nejde, to nemusíme. Stačí, když naše ozbrojené síly budou schopny klást takovou míru odporu, že protivníkovi způsobí citelné, či alespoň dostatečně citelné ztráty. V podstatě je to vždy o tom, že 1+1=2. Pokud potencionální riziko přesáhne potencionální zisk, každý si raději ne 2x, ale 10x rozmyslí se pouštět do podobné akce.
Že by vše výše bylo extrémně nákladné? Dle mého je to prostě naprostá priorita a základ, vše ostatní jsou jenom luxusní nadbytečnosti. Mimochodem by to určitě nebylo dražší než plánovaná podpora vlády soukromým subjektům ve výši až !!1 bilionu!! CZK, což je dle mého naprostá šílenost a krátkozrakost, viz. můj předešlý blog. Potřebujeme především jídlo, elektřinu, bezpečnost a ne subvencovat dodavatele (či spíše jeho vlastníka, který využije alespoň poslední šanci se obohatit před zavíračkou) kabelů pro automotive, které půjde možná ke dnu tak jako tak.
Nejsem žádný odborník a vycházím jenom ze všeobecných znalostí. Je to úvaha v blogu pro pár čtenářů, ne žádná strategická studie. Prosím berte to tedy trochu s nadhledem a nesnažte se najít háček v každém detailu. Není to zároveň žádné malování čerta na zeď, ale zcela racionální klidná úvaha a kdo se jenom trochu kdy zajímal o historii, tak ví, že každé století pár opravdu krizových momentů mělo. Univerzální opatření, která zajistí elementární existenci funkční společnosti a státu i v těžkých dobách. Spoléhat se v základních věcech pokud možno co nejvíce na sebe samotné, bez ohledu na relativně vyšší náklady. Nadřadit bezpečnost v základních věcech ekonomice.
A nyní pozitivní závěr. Až se každý stát takto zabezpečí, tak opět můžeme začít znovu budovat a stavět společný dům a vzájemnou spolupráci. Ale už to bude spolek sebevědomých subjektů a nikoliv vystrašených neurotických existencí, které se při každém záchvěvu větru sobecky staví zády k ostatním a zoufale se snaží zachránit sami neberouc ohledy na nikoho dalšího. Celek je pevný tak, jak pevné jsou jeho jednotlivé části, z drolivých cihel pevný dům taky nepostavíte.
