Nadpis je matematicky chladný, bezemoční, odtažitý, snad i trochu zkratkovitý, a pro některé nefér. Ale je to tak. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Začněme Gazou. Tou je Hamás prorostlý skrz naskrz, ve všech úrovních společnosti, kontroluje všechny oblasti od vojenské správy a vnitřní bezpečnost přes mezinárodní vztahy až po školství a zdravotnictví. Úroveň toho všeho odpovídá úrovni Hamásu. Nesouhlasit zde s Hamásem prakticky nelze (čest vzácným výjimkám), ať už na základě permanentní propagandy, únavy z historického vývoje mezinárodní situace, nebo zkrátka ze strachu. Hamás tu není jen vládcem, ale životním stylem, životní vírou a jedinou nadějí do budoucna. Rakovina Hamásu postoupila již tak daleko, že pacient dávno zemřel, jen si toho nikdo na mezinárodní scéně nevšiml (nebo všimnout nechce). Cíl Hamásu je jen jeden - neexistence Izraele a Židů. Hrdý následovník a pokračovatel nacistických myšlenek.
Západní břeh Jordánu. Fatah je tišším a slabším bratrem Hamásu. Třebaže se může zdát, že jsou to protivníci, jedná se více o boj dvou pokrevních bratrů o vůdčí postavení ve společné rodině a ovládnutí zbytku příbuzenstva, než o boj nad filozofickými východisky řešení blízkovýchodního konfliktu. Jejich cíl je stejný, jejich vize společná - od řeky až k moři. Společná víra v zářnou budoucnost jediného národa na celém území je na stranách Hamásu i Fatahu stejně silná, jako víra, že zítra znovu vyjde slunce. Prostředky jsou jiné, cíl je stejný. A skutečnost, že je příjemcem nadstandardní celosvětové finanční pomoci, zatímco špinavou práci za něj odvádí někdo jiný, musí Mahmúda Abbáse přivádět do stavů nirvány.
Společná myšlenka. Palestinci nechtějí mír s Izraelem. Nechtěli ho v roce 1947, nechtěli ho v žádné historické etapě poté, nechtějí ho ani dnes. Chtějí destrukci svého mírumilovného souseda, který z jejich společné krajiny, jež nebyla ničím jiným, než holou pouští, vytvořil ráj. Po 76 letech je to jasnější než kdy dříve, a přesto se stále ze Západu ozývají hlasy jednotlivců i davů o utrpení Palestinců a zločinů Izraele. Hamás je obrazem Palestinců, je zrcadlem jejich myšlení, které sami nechtějí nebo nemohou říkat nahlas. Hamás nestvořil dnešní Palestince, dnešní Palestinci stvořili Hamás. Dali mu moc a právo, aby je zastupoval a šířil jejich cíle. Hamás jsou Palestinci. Žádná diplomatická slova západních státníků toto nezmění.
Izrael válčí proto, abychom se my mohli probudit ze sladkého snu o celosvětovém míru. Izraelci krvácí proto, abychom my poznali pravdu. Kolikrát už...? A kolikrát ještě...?
