V Evropě nejsou cizinci automaticky ve veřejném zdravotním pojištění

Při diskusích o zdravotním pojištění cizinců ze třetích zemí, kteří nemají v České republice zaměstnání ani trvalý pobyt, obvykle padají otázky, jak toto řeší ostatní země.

Pojďme se tedy podívat, jak se tato problematika řeší v některých vybraných zemích.

Německo

Německá právní úprava zdravotního pojištění cizinců je obsažená v zákonné normě upravující pobyt cizinců s názvem Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet (Aufenthaltsgesetz - AufenthG) (dále jen „Zákon o pobytu“).

Německý Zákon o pobytu stanoví, že pro účely vstupu a pobytu cizinců na federálním území Spolkové republiky Německo je vyžadován titul k pobytu. Titulem k pobytu může být: vízum, povolení k pobytu, povolení k usazení (dlouhodobému pobytu). Pro účely nabytí titulu k pobytu je mj. vyžadováno rovněž doložení skutečnosti, že životní potřeby cizince jsou po dobu pobytu na území Německa zabezpečeny. V Zákoně o pobytu je definován pojem „zabezpečení životních potřeb cizince“, přičemž pojem „zabezpečení životních potřeb cizince“ zahrnuje i zabezpečení „adekvátního zdravotního pojištění“ pro cizince. Disponování adekvátním zdravotním pojištěním je tedy jednou z podmínek pro udělení některého z titulů k pobytu cizinci, který o něj žádá.

Pokud se týká veřejného zdravotního pojištění, je jeho právní úprava obsažena v Sociálním zákoníku, části páté (Sozialgesetzbuch, Buch 5). Německý systém zdravotního pojištění kombinuje soukromé a veřejné zdravotní pojištění. Německé právo rozlišuje osoby, které jsou ze zákona povinně veřejně zdravotně pojištěny, dále osoby, které se mohou dobrovolně stát účastníky veřejného zdravotního pojištění a osoby, které účastníky veřejného zdravotního pojištění nejsou.

Zákon vyjmenovává osoby, které jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění, značně diferencovaně. Pro naše účely je však důležité zmínit, že osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a jejich rodinní příslušníci z ciziny nejsou v Německu ze zákona účastníky veřejného zdravotního pojištění.

Rakousko

Rakouská právní úprava pobytu cizinců ohledně vydávání titulů pro vstup na území je upravena v Zákoně o cizinecké policii (Fremdenpoleizeigesetz). Na základě tohoto zákona jsou víza jedním z titulů pro vstup cizince na území Rakouska.

Z pohledu zdravotního pojištění cizinců je relevantní Zákon o cizinecké policii, který se zabývá obecnými podmínkami pro udělení jakéhokoliv druhu víza. V Zákonu o cizinecké policii je stanoveno, že udělení víza nesmí odporovat veřejnému zájmu a je dále stanoveno, že veřejný zájem brání udělení víza v případě, že cizinec nemá uzavřené zdravotní pojištění pokrývající všechna rizika.

Udělení, odepření a odnětí titulu k pobytu pro cizince, kteří na území Rakouské spolkové republiky hodlají pobývat déle, než po dobu šesti měsíců, upravuje Spolkový zákon o usazení a pobytu v Rakousku (Bundesgesetz über die Niederlassung und den Aufenthalt in Österreich). Pod pojmem „titul k pobytu“ tento zákon rozumí rozličné druhy povolení k pobytu.

Ustanovení Spolkového zákona o usazení a pobytu v Rakousku určuje jako jednu z podmínek k udělení titulu k pobytu, že „cizinec disponuje zdravotním pojištěním pokrývajícím všechna rizika a toto pojištění a povinnost k úhradě je uplatnitelná v Rakousku“. Toto zákonné ustanovení je třeba vykládat tak, že cizinec musí mít sjednáno zdravotní pojištění se stejným rozsahem úhrad, jako v případě veřejného zdravotního pojištění.

Ze zákonné úpravy veřejného zdravotního pojištění v Rakousku nevyplývá, že by rodinní příslušníci cizinců pobývajících a vykovávajících buď práci pro zaměstnavatele se sídlem v Rakousku nebo provozující samostatně výdělečnou činnost (OSVČ) na území Rakouska, byli součástí systému rakouského veřejného zdravotního pojištění.

Nizozemí

Od 1. ledna 2006 existuje v Nizozemí zákonná povinnost všech rezidentů a osob podléhajících nizozemským právním předpisům z  titulu výdělečné činnosti zaregistrovat se u některé ze zdravotních pojišťoven. Rezidentem se rozumí každá osoba, která pobývá na území Nizozemí a má povolení k pobytu. Rezidenti jsou povinni uzavřít zdravotní pojištění pro sebe, svoje děti a rodiče u Nizozemské zdravotní pojišťovny.

Osoby, které přicestovaly do Nizozemska, mají povinnost zabezpečit si zdravotní pojištění u nizozemské pojišťovny do čtyř měsíců od svého příjezdu, bez ohledu na to, zda mají uzavřené cestovní zdravotní pojištění z jiné země, jinak budou pokutovány. Povinnost uzavřít zdravotní pojištění vzniká rovněž udělením povolení k pobytu. Rodiče jsou povinni registrovat k pojištění i své dítě.

Z úpravy veřejného zdravotního pojištění v Nizozemí nevyplývá, že rodinní příslušníci cizinců jsou součástí systému nizozemského veřejného zdravotního pojištění.

Polsko

Cizinec musí mít komerční pojištění, které pokryje náklady na zdravotní péči, nebo platit dobrovolně do systému Polského národního zdravotního fondu.

Maďarsko

Lze využívat jejich veřejné pojištění, avšak je třeba být zaměstnán místní společností na základě pracovní smlouvy. Jinak existuje paralelně soukromé pojištění, které si většina lidí platí, včetně cizinců.

Francie

Národní systém má dva způsoby: pokud je cizinec legálně zaměstnán ve Francii, tak se platí do francouzského systému sociálního zabezpečení. Případně, pokud má legální trvalé bydliště ve Francii po dobu pěti let.

Jinak je třeba mít soukromé pojištění.

Itálie

Je třeba mít soukromé zdravotní pojištění po celou dobu trvání pobytu v Itálii.

Poté, co již osoba pobývá v Itálii, je možné se dobrovolně zaregistrovat do jejich veřejného pojištění, které stojí zhruba150 eur na kalendářní rok. Pokud máte nárok na zdravotní pojištění ve své zemi původu a vaše domovská země podepsala dvoustranné dohody nebo úmluvy s Itálií (jako je Argentina, Austrálie, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Chorvatsko, Kosovo apod.), před odjezdem byste měli dostat konkrétní informace o rozšíření pokrytí z vaší země do Itálie.

Švýcarsko

Zdravotní pojištění je ve Švýcarsku povinné, až na určité výjimky, pro každého, a to přímo ze zákona. Zdravotní pojištění se nerozděluje na veřejné a na komerční.

Mezi skupiny osob, pro které je pojištění povinné, patří například cizinci s trvalým pobytem nad tři měsíce, ale také osoby, které mají ve Švýcarsku trvalé bydliště, a to nezávisle na jejich státní příslušnosti.

Zdravotní pojištění se ve Švýcarsku rozpadá na dvě formy, na základní pojištění a dále na pojištění doplňkové. Ze zákona povinné je pouze pojištění základní. Obě pojištění se od sebe liší tím, co je z něj hrazeno. Základní pojištění má stejný zákonný obsah pro všechny pojištěné, doplňkové pojištění a jeho rozsah si každý může zvolit podle svého.

Každá osoba, která se musí ve Švýcarsku pojistit, tak musí učinit do tří měsíců od vzniku rozhodné skutečnosti. Co je rozhodným okamžikem stanoví zákon. Každý se například musí pojistit do tří měsíců ode dne, kdy získal ve Švýcarsku trvalý pobyt nebo narozené dítě musí být pojištěno do tří měsíců ode dne, kdy se narodilo, atp.

Pokud je tato lhůta zmeškána, povinná osoba platí příplatek za zmeškání lhůty (tento příplatek má svým charakterem sankční povahu) a prozatím vynaložené náklady nejsou zpětně propláceny. Pokud povinná osoba pojištění uzavře včas, jsou jí náklady, které v mezidobí hradila, uhrazeny zpětně.

Pojistné platí každý pojištěný sám bez ohledu na věk nebo státní příslušnost. Pojistné je označováno jako tzv. Kopfprämie. Toto pojistné je stanoveno zákonem, resp. ten jeho stanovení nechává na jednotlivých kantonech a pojišťovnách. Výše pojistného není závislá ani na příjmech pojištěných.

Výše pojistného se pak liší nejen kanton od kantonu, ale je rozlišena i mezi věkovými skupinami. Děti do 18 let (včetně) platí pojistné nejnižší, osoby od 19 do 25 let platí pojistné ve střední výši a nejvyšší pojistné platí osoby dospělé (nad 25 let, nikoli včetně). Namátkou pojistné za dospělou osobu v kantonu Aargau pro rok 2016 činilo 3280 švýcarských franků za rok, tedy zrhuba 85 280,- Kč, děti platily 950 franků, tedy zhruba 24 700,-Kč za rok.

K výše uvedenému základnímu a tedy povinnému pojištění lze uzavřít i doplňkové pojištění, jehož cena se odvíjí na základě tržní nabídky švýcarského pojistného trhu.

Doplňkové pojištění je hojně využíváno, neboť se tím značně rozšiřuje okruh hrazené zdravotní péče, protože celá řada věcí není v základní formě pojištění hrazena – hrazeny nejsou v základní formě pojištění například některé léky, některá vyšetření u lékaře nebo návštěva u zubaře.

Česká právní úprava pojištění cizinců je nadstandardní

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že různé evropské země řeší tuto problematiku různě. Neexistuje žádná evropská směrnice nebo nařízení, které by nařizovaly zahrnout cizince okamžitě a automaticky do národního solidárního (veřejného) zdravotního pojištění.

Tuto povinnost tedy nemá ani Česko. Současné nastavení, které Česko má, jde dokonce nad rámec Ústavy.

Věta druhá čl. 31 Listiny stanoví, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, tj. zákon č. 48/1997 Sb. Právo na bezplatnou zdravotní péči mají poté výhradně občané České republiky.

Česko jde tedy dle mého názoru u cizinců bez občanství (s trvalým pobytem nebo zaměstnáním) nad daný ústavní rámec, na což má jako demokratická, vyspělá a solidární země plné právo, nicméně další rozšiřování veřejného zdravotního pojištění by bylo nebezpečné a drahé. Naštěstí se tudy poslední dobou úvahy zodpovědných neubírají. V průzkumu veřejného mínění z roku 2014 navíc vyplynulo, že tři čtvrtiny Čechů si nepřejí automatické zahrnutí migrantů do veřejného zdravotního pojištění.

Skutečně se nejen jako člověk dlouhodobě znalý této problematiky, ale i jako občan domnívám, že Česko by mělo být v první řadě zodpovědné za blaho a komfort vlastních občanů, hájit své zájmy a jako zodpovědná země, které je součástí EU, být solidární, ale jen do té úrovně, která by nenarušila stabilitu jeho veřejných financí a situaci vlastních občanů. Navíc české veřejné zdravotní pojištění je co do hrazeného rozsahu bezkonkurenčně nejširší. Dopady zahrnutí všech migrantů do veřejného zdravotního pojištění byly již mnohokrát vyčísleny a byly by obrovské.