„Bezplatnému“ zdravotnictví prý zvoní hrana. Naopak bychom měli zavést možnost zdravotního připojištění.
Na serveru Echo24 jsem četl zajímavý článek, který se dívá na slovenskou krizi ve zdravotnictví projevující se hromadnými výpověďmi zdravotních sester z trochu jiného úhlu: na vině je financování zdravotnictví, respektive neustálá politická snaha o udržení bezplatného zdravotnictví a všeobjímajícího veřejného zdravotního pojištění. Autor Petr Holub se řečnicky ptá, za jak dlouhou dobu „bezplatnému“ zdravotnictví nejen na Slovensku, ale i v Česku a dalších postkomunistických zemí odzvoní hrana.
Korektnost je většinou vzdálená realitě
Zajímavý článek, zajímavý pohled. Jen já osobně nemám rád pojem „bezplatné zdravotnictví“ pocházející ze slovníku politické korektnosti (nemám vlastně hlavně rád politickou korektnost, ale to sem nepatří). „Bezplatné zdravotnictví“ totiž neexistuje, v životě není skoro nic zadarmo a zdravotnictví, to už vůbec ne. Zdravotní náklady patří mezi ty nejvíce rostoucí a tento trend s novými technologiemi, léky a měnící se věkovou strukturou bude mít nadále jen rostoucí tendenci. Česká republika hodlá vydat na zdravotní péči 250 miliard korun, průměrný roční náklad na obyvatele v Německu je zhruba 5000 dolarů, ve Švýcarsku 6500 dolarů, v USA 8700 dolarů (jen tak pro info, průměrný roční odvod na průměrnou rodinu je 16 800 dolarů).
Jak by se tedy mělo říkat bezplatnému zdravotnictví bez té politické korektnosti, aby to bylo nejblíže k realitě? Třeba zdravotní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění poskytovaná bez přímé úhrady ve zdravotnickém zařízení a bez spoluúčasti. Takové pojmenování sice není hezké a asi by se nevyjímalo v předvolebních předsevzetích, jen s tím rozdílem, že to první je silně zavádějící (což je politicko-korektní výraz pro pitomost) a druhé je pravdivé.
Za vším hledej peníze
Tak co tedy s tím? Jak se říká ve filmu Všichni prezidentovi muži, za vším je třeba hledat peníze. Zdravotnictví, rozpočet a ekonomika vůbec potřebuje hlavně peníze. Ty do systému dávají lidé, firmy nebo stát (ale ty vlastně také tvoří lidé). Až tedy bude opět napnuté veřejné zdravotní pojištění, jsou čtyři možnosti:
- zvýšit odvody do veřejného zdravotního pojištění
- redukovat náklady na straně poskytovatelů
- redukce spotřeby
- zvýšení spoluúčasti
Co přinese zvýšení spoluúčasti?
Lidé budou nadále přispívat do veřejného zdravotního pojištění, ale to by neplatilo vše, něco by se muselo zdravotnickému zařízení dále platit, nebo by bylo možné se připojistit a pak by další náklady hradila další pojišťovna. Zlepšila by se ale nějak samotná péče? V první fázi určitě ne. Zdravotnictví v České republice je a bude vždy závislé hlavně na platbách z veřejného zdravotního pojištění a nějaké drobné miliardy by tento trend asi jen tak nezvrátily.
Časem by se mohly objevit první vlaštovky (hlavně v oblasti organizace péče), ale přímé úhrady nebo připojištění mají jeden nezvratný efekt. Definitivně působí regulačně, lidé víc uvažují a navíc se i zamýšlí třeba nad prevencí nebo zdravějším životním stylem. Je v tom určitá psychologie, ale lidi víc zabolí, když musí vytáhnout z peněženky tři stovky nebo si koupit další soukromou pojistku, než aby si uvědomili, že dávají měsíčně tisíce na veřejné zdravotní pojištění (třeba za to může i ta nešťastná chiméra o bezplatném zdravotnictví). A co nějaké zvláštní pojištění a super krásné kliniky poskytující celé spektrum péče ? Ty v naší republice jen tak nebudou, nemáme totiž tu správnou palebnou sílu třeba jako v USA. U nás tvoří horních deset tisíc dolaroví milionáři, u nich jen takovou zámožnou masovku.
Jak by mělo vypadat zdravotní připojištění?
Možností je několik. Vše může být na ryze dobrovolné bázi nebo to může být pojištění dokonce povinné a je možno z něj vyloučit lidi bez příjmů nebo ty v hmotné nouzi. Je dokonce možné ho nějak daňově zvýhodnit nebo dokonce požadovat, aby část z něj byla povinně odevzdávána zpět do zdravotnictví.
Co se týče jeho poskytovatelů, tak se stále uvažuje o třech variantách: zdravotní pojišťovny, dceřiné společnosti zdravotních pojišťoven (zvláště pro tento účel zakládané) nebo stávající komerční pojišťovny.
Mohl bych psát stránky a stránky o různých argumentech pro a proti, srovnávat různé systémy, ale použiju jen staré rčení: „Ševče, drž se svého kopyta“ aneb nechme zdravotní pojišťovny dělat veřejné zdravotní pojištění, mají na to své zákony, zázemí a umí to a na druhou stranu, nechme veškeré soukromé pojištění na komerčních pojišťovnách, je to jejich parketa.
Závěr se dá shrnout třemi krátkými větami:
- bezplatné zdravotnictví neexistuje
- je mnoho způsobů, jak vytáhnout z lidí peníze
- ať každý dělá to, co umí
