Jak pojištění cizinců minulý rok fungovalo a kdo ho kritizoval?

Nedávno zveřejněná čísla ukázala, že zdravotní pojištění cizinců v Česku funguje. Mezi ty zodpovědné patří Číňané, Vietnamci či Arabové, naopak je tomu v případě některých  lidí z bývalého Sovětského svazu.

9. července vyšel na iDnes.cz zajímavý článek o zdravotní péči poskytnuté cizincům v minulém roce. Stálo tam, že bylo ošetřeno 97 tisíc cizinců za 724 milionů korun. Třetím nejvýznamnějším způsobem platby za zdravotní péči cizinců v nemocnicích  bylo smluvní zdravotní pojištění v celkové hodnotě 142 milionů korun a týkalo se 21 396 cizinců.

Z toho jasně vyplývá, že smluvní zdravotní pojištění funguje a funguje dobře, což potvrzují i nemocnice svými osobními zkušenostmi a tyto údaje, i když se nám různé neziskové organizace nesmírně štědře dotované a mnohdy vykazující diskutabilní činnost, často snaží namluvit opak.

V článku dále stálo, že mezi cizince s nejzodpovědnějším přístupem patřili Vietnamci a Číňané. 

Dlužníci jsou v zemi asi nelegálně nebo obcházejí zákon

Dluh za ošetřenými cizinci prý mírně klesl, ale stále byl ve výši 30 milionů korun. Tato informace mne zaujala, protože podle zákona o pobytu cizinců musí každý cizinec disponovat potvrzením o zdravotním pojištění a nemělo by se stávat, že jeho péče nebude uhrazena. Cizinci s těmito dluhy zde tedy buď museli být nelegálně  nebo zákon nějak obešli nebo se na ně aplikovala výluka ze smluvního zdravotního pojištění. Znám zhruba údaje o odmítnutém plnění za pojistný trh a částka 30 milionů korun vysoce tento objem přesahuje, takže se spíše muselo jednat o první dva zmíněné případy a je tudíž dobře, že se objevují zprávy o důkladné kontrole legálnosti pobytu nebo dokladu o zdravotním pojištění ze strany cizinecké policie. 

Velmi zajímavé je, že když jsem si pročítal články různých neziskových organizací plamenně píšících o diskriminaci cizinců ze třetích zemí v systému českého zdravotnictví a zdravotního pojištění, tak si tyto neziskovky velmi často najímaly samotné cizince, kteří se stávali jakýmisi aktivisty z řad cizinců. Ještě zajímavější ale je, odkud tito cizinci upozorňující na  diskriminační podmínky  v drtivé většině pocházeli – byly to dámy a byly z Uzbekistánu a z Ukrajiny, tedy bohužel nikoli ze zemí, jejichž krajané mají podle výše citovaného článku z iDnes.cz zodpovědný přístup ke zdravotnímu pojištění a následné úhradě zdravotní péče, ale bohužel ze zemí bývalého Sovětského svazu, které hrají v neuhrazené péči v České republice zatím prim. 

České zdravotnictví nikoho nediskriminuje

Tato skutečnost mi přijde opravdu zvláštní.  Co se týče diskriminace a frustrace cizinců z českého systému zdravotnictví a zdravotního pojištění, samozřejmě cizinci zde mohou mít problémy s komunikací, s kulturními odlišnostmi, ale rozhodně  ne s úrovní českých lékařů a kvalitou zdravotní péče, její časovou a místní dostupností.

Nebo je uzbecké a ukrajinské zdravotnictví a zdravotní pojištění ve srovnání s tím českým na tak mimořádné úrovni, že se zde dámy cítí frustrované a diskriminované?

Musím přiznat, že je několik slov, na která začínám být v posledních několika letech výrazně alergický a jedním z nich je bezesporu slovo diskriminace. Není to rozhodně tím, že bych snad diskriminaci jakkoliv podporoval, ale bohužel je to slovo velmi zneužívané a zneužívané často velmi účelově a  hystericky. 

Postsovětské zdravotnictví má k českému standardu daleko

Uzbekistán patří k zemím s mimořádně nízkou úrovní zdravotní péče. V roce 2004 měl 53 nemocničních lůžek na 10 tisíc obyvatel. Uzbekistán i přes určitá zlepšení patří k zemím s největší úmrtností novorozenců, ta v roce 2010 činila 48 %. Základní vybavení jako jsou jednorázové jehly, anestetika a antibiotika je velmi vzácné. Nejčastějšími chorobami jsou choroby v souvislosti se znečištěním vody jako tyfus, žloutenka, cholera, úplavice. Dále je zde vysoký počet HIV pozitivních v souvislosti s drogovou závislostí. Většina pacientů v Uzbekistánu je ošetřena doma a nedostane se ani do ambulance, natož do nemocnice. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že Uzbekové za ošetření neplatí, zdravotnictví je financováno ze státního rozpočtu. Velmi mnoho kvalitních lékařů odešlo po rozpadu Sovětského svazu do Ruska.

Ukrajinské zdravotnictví opět trpí velkým nedostatkem zdravotnických zařízení a léků. Zdravotní péče je ve srovnání s evropským standardem na velmi nízké úrovni. Všichni zaměstnanci musí do systému přispívat, každý by měl mít právo na stejnou zdravotní péči. Zdravotnictví na Ukrajině je financováno z větší části ze státního rozpočtu a dále z příspěvků občanů. Zaměstnaný člen rodiny přispívá na své závislé rodinné příslušníky, což je zásadní rozdíl od českého systému zdravotního pojištění, které je založeno na individuální bázi. Dalším zásadním rozdílem je skutečnost, že na Ukrajině musí do systému přispívat i nezaměstnaní, důchodci a ženy na mateřské dovolené, avšak méně než zaměstnaní občané. I přes skutečnost, že ukrajinské zdravotnictví by mělo být bezplatné, vzhledem k velmi nízkým platům lékařů a zdravotníků jsou velmi často vyžadovány při ošetření poplatky, což činí péči pro nízkopříjmové skupiny obtížně dostupnou. Zdravotnická zařízení a nemocnice jsou ve velice špatném stavu.

To je tedy jen v kostce pár údajů o úrovni zdravotní péče a zdravotního pojištění zemí, odkud největší kritici českého zdravotnictví a zdravotního pojištění zapojení do některých českých neziskových organizací pocházejí. Samozřejmě mají na svou kritiku právo, ale otázkou je, zda je to kritika oprávněná nebo jen účelová.

Kritici: zlepšete stav ve vlastní zemi

Abych byl úplně korektní, jejich kritika byla zaměřená zejména na to, že nemají okamžitý přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Ve třetích zemích ale také cizinci mnohdy nemají okamžitý přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění a u nás také prostě nejde všechno hned a je třeba se k větším a větším právům postupně propracovávat v závislosti na tom, zda se zde cizinec hodlá natrvalo usídlit.
Je jistě mnoho věcí, které by bylo dobré ve vztahu k cizincům a jejich podmínkám v České republice zlepšit, ale asi zase nejsou tak špatné, když se k nám cizinci rozhodli přicestovat, pracovat tady  nebo zde dokonce natrvalo žít a navíc máme i spoustu vlastních problémů a mnohdy ne malých, které musíme řešit.

Co se týče českého zdravotnictví a zdravotního pojištění, je bezpochyby na významně lepší úrovni než zdravotnictví zemí většiny migrantů a tudíž mohou aktivisté a kritici z řad migrantů využít zde získané zkušenosti a stát se případně významnými odborníky a reformátory ve svých zemí, kde je prostor na zlepšení poměrně veliký. 

Velmi se mi líbí slova jednoho z nejúspěšnějších investičních bankéřů na světě a ikony banky Lazard Brothers pana Felixe George  Rohatyna: „Přestaňme se neustále zabývat pouze přerozdělováním hodnot a soustřeďme se na to, aby každý z nás a zároveň všichni dohromady mohli hodnoty vytvářet“.

Všechno prostě něco stojí a aby někdo něco dostal, musí se na to někde vzít nebo někde ubrat. Na to se bohužel mnohdy zapomíná a tak se různé tlaky a nároky zrcadlí ve zvýšených výdajích státního rozpočtu.