Domácí školáci jsou pro učitele v mnoha ohledech příkladem dobré praxe. Jak to ty maminky dělají, že u přezkoušení leckterý domškolák strčí běžného školáka do kapsy? A to jsme ani netušili, jak aktuální to téma bude.
Protože nyní máme domškoláky z celé populace, je dobré se poučit. Většina domácích školáků je po přestupu do klasické školy charakterizována jako vyrovnanější a komunikativnější, jako děti, které studium zvládají lépe než ostatní a navíc k němu mají i více zájmů. Jak to ty maminky a tatínkové dělají? Protože učitel by měl být odborníkem na vzdělávání, není ostudou nabrat zkušenosti, které nám chybějí. Jako učitelům, ale i jako rodičům. Co je tak výhodného na domácím vzdělávání a co nyní zažijí sami žáci?
Především je to domácí prostředí a množství možností voleb. Kde budu číst, kdy, v jaké poloze, co u toho budu poslouchat – to všechno jsou volby, které jsou ve škole žákovi většinou zapovězeny. Včetně toho, že začíná pracovat kdy on chce a končí, kdy je hotový. To je velmi výhodná časová efektivita: žák nemusí na nikoho čekat, ani není pod tlakem, že někdo čeká na něho.
A pak je tu velmi silný prvek individualizace. Dítě si doma vybírá to, co chce (číst, malovat, počítat) a dělá to v obtížnosti a tempu, které mu vyhovuje. To souvisí se způsobem vzdělávání: doma je zkrátka učení šité na míru. Komu to pomůže, může si věci nakreslit jako schéma, jiný si raději najde edukační video na Youtube. Když mě bolí ruka, odložím tužku. A ti, co jsou doma s dítětem (tedy rodiče), většinou mají dobrou představu, kolik času se dokáže soustředit a kdy už je lépe volit relaxační, oddychovou pasáž. A když ne, dítě si řekne samo – na rozdíl od školy to nikdo nepovažuje za nehoráznost.
Výhoda domácího učení také je, že ve škole je až příliš věcí jenom „jako“, zatímco doma probíhá mnoho situací, které jsou reálné. Pokud vyjdu před dům, mám tam trávník nebo v lepším případě kus přírody nebo zahradu. Pokud vejdu do koupelny, mám tam vodu, vanu a plno chemie. Rodiče dělají doma praktické věci: vaří, opravují, pracují. To děti mohou dělat s nimi.
I když vzájemné učení, které probíhá při kvalitní výuce ve třídě, se nedá doma nahradit, jsou tu i pozitivní aspekty. Jedním z nich je odpovědnost. Doma se žák za nikoho neschová. Nemůže projít vyučováním, aniž by cokoliv řekl nebo cokoliv udělal, jako u frontální výuky ve škole. Když bude dělat herbář, experiment s hlínou, pozorování akvária nebo model auta, nikdo to za něj neudělá. Proto by ho práce měla zajímat a bavit, neboť pak je odpovědnost spojená s pozitivní emoci. Ne nucenou prací pod pohrůžkou trestu! Připravujeme myslící a motivovanou osobnost, ne otrocky pracujícího jedince.
V současné situaci také učitelé promýšlejí, jak domácí práci žáků hodnotit. Vezměme si opět příklad z domškoláků! Ti jsou hodnoceni především na základě portfolia. To znamená výběru produktů své práce: obrázků, skládanek, projektů, myšlenkových map a podobně. Tohle by mohl žák sdílet, evidentně později předložit. Zpátečnický rodič chce po učiteli, aby jim domů posílal úkoly, pak je opravoval a známkoval. U všech bohů! Děti jsou doma a ještě za nimi pronikne ze školy duch mizerné edukace? Pokud už děti dostanou úkoly, měly by být takové, aby 1) nevyžadovaly kontrolu „správně / špatně“, 2) je v nich klíč, aby si žáci mohli řešení, postup kontrolovat sami. Mají být tvořivé, kreativní, individuální! A v každém případě se vyhýbejme výkonovému hodnocení.
Některé školy a učitelé, místo aby využili výhody domácího vzděláváni, se snaží narvat do domovů školní móresy. Žáci jsou na sluchátkách podle rozvrhu, musí fotografiemi dokumentovat tělocvikáři, že cvičí, vyplňují pracovní listy s okamžitým odesláním nebo odevzdáním do šibeničního termínu, všichni dělají stejné věci ve stejné obtížnosti. Ukazuje se, že kdo učil blbě ve škole, bude pravděpodobně blbě učit i online.
Takže: jaké jsou rady pro učitele, kteří jsou nyní externími lektory domácích školáků? Netlačte na děti, nechte jim čas, iniciativu a volbu. Plně zapojte domácí prostředí, nezapomeňte, že tohle je i čas pro rodinu. Ať maminka vezme dceru do kuchyně nebo do zahrady, ať táta otevře bednu s modely tanků nebo vyštrachá verneovky. A do toho učitel se svými zábavnými úkoly jen připomíná existenci svého oboru. Tohle je odkaz na dokument o záchraně pralesa, tohle bude za týden naše společná virtuální učebna, kde si řekneme, co jsme četli, támhle je odkaz na dobrou online únikovou hru s historickým tématem nebo strategickou hru na téma železniční dopravy. Výuka má být hravá a zajímavá i ve škole a na tom se nic nezměnilo, i když jsou děti doma. Nestavme před rodiči Potěmkinovu vesnice smrští formálních a zbytečných úkolů. Kvalita neznamená, že žák má navalený objem práce, který ho k předmětu na hodiny přiková! Kvalita znamená, že bude zadanou činnost vykonávat se zájmem a radostí.
