Vývoj prodeje elektromobilů v Německu nabízí pohled do evropské budoucnosti. Má historické paralely.
Je zajímavé sledovat informace o letošním prodeji elektromobilů ve Spolkové republice. Některé články se rozplývají nad tím, jak jdou tamní prodeje nahoru a spalovací motory to mají spočítané, protože lidé už mají auta na baterky rádi. To jsou články, které vycházejí z prodejních údajů německých autosalonů do konce letošního srpna. Pak jsou další články, které poukazují na dramatický propad prodeje elektromobilů na německém trhu a to o více než 70 procent (zde, zde a zde). A také na zavírání závodů VW na výrobu elektrovozidel (zde a zde). To jsou články, které popisují, co se na tamním trhu děje od začátku září. Důvod je dvojjediný: peníze a peníze.
S koncem srpna totiž skončily pro německé firmy dotace na nákup elektromobilu. A za cenu bez dotace už chce bateriovou dodávku zřejmě jen málokdo. Ti ostatní si jdou koupit tu dieselovou. Prodejní čísla to ukazují jasně. Čili – zcela nepřekvapivě – peníze rozhodují. Tak jako vždy, když musíte vážit, co si nekoupíte proto, že si koupíte něco drahého. Proto si lidé většinou kupují salám Herkules a ne Uherák, škodovku místo bavoráka, nebo rodinný domek místo okázalého sídla.
Nejdříve to politici chápali a dotace, deformující poměry všude v členských státech EU, rozšířili i na elektromobily. Protože jejich cena a celkový komfort jsou v porovnání s klasickými auty nekonkurenceschopné. Takže bez dotace si je obvykle koupí jen bohatí nebo ti, kteří opravdu chtějí. U firem to, pochopitelně, funguje také. Takže se jen potvrzuje to, co kritici vnucené elektromobility říkají od začátku. Prostě za normálních okolností by si elektromobil zatím kupovala jen úzká skupina lidí. A vzhledem k tomu, že dotace postupně skončí všude, vrátí se situace k normálu.
Jenže to nejde! Rozhodnutí o likvidaci automobilového průmyslu již evropští levicoví politici, vedení současnou Evropskou komisí (za nepochopitelného schválení představiteli států v Evropské radě) již učinili. Automobilky už se také nechaly přimět k tomu, aby do bateriových aut investovaly miliardy. Kdo přizná, že tahle sázka – nabídnout lidem za víc peněz něco, co není lepší, než to, co už mají – byla špatná? Levicový europolitik to nebude. Aktivista také ne. A automobilky? Těm to obavy z politiků a bank nedovolí. Co tedy můžeme očekávat v budoucnu?
Ještě větší tlak na elektromobilitu. Nejen povinné kvóty na prodej (např. zde), ale také třeba na firemní nákupy. Vyšší ceny pohonných hmot (emisní povolenky pro dopravu už jsou dané). Další aktivistické zákazy vjezdu do centra měst nebo jiná znepříjemnění pro automobilisty, včetně omezování rychlosti. Prodejní kvóty ve spojení s nezájmem kupců zřejmě povedou prodejce až k tomu, že klasická auta nebudou prodávat celý rok, ale třeba jen pár měsíců.
Že unijní vynucený přechod na bateriová auta má na globální emise oxidu uhličitého zanedbatelný vliv, není pro současnou garnituru argument. Ani reálný pokles mobility Evropanů, ani setrvalé prohlubování závislosti na dovozu, primárně z Číny. Ani to, že s růstem počtu těchto vozidel poroste spotřeba elektřiny, které podle všech seriózních prognóz bude čím dál méně. Jistou naději snad skýtá jen jakýsi kubánský scénář, spočívající v tvrdošíjném udržování v chodu klasických automobilů a odkládání přechodu na baterky co nejdéle. Pak bude záležet už „jen“ na tom, které síly budou zrovna ovládat Brusel…
