Z devadesátek se udělalo mediální téma. Dovolím si krátké zamyšlení, co se změnilo z pohledu obhájce, jednoho z mnoha , co jsme také byli u toho. A co se bohužel zatím nezměnilo.
Když se nyní vzpomíná na 90.léta , pak člověk si především uvědomí , jak běží čas a především, že by byl jistě zajímavý i pohled kolegů obhájců na tyto léta. Musime však dodržovat povinnost mlčenlivosti a myslím, že i kdyby nám klienti dali souhlas vyprávět o kauzách, asi by to nebyl příjemný příběh. Jedno se však nezměnilo , trestní řád dle kterého se řídíme v trestní praxi všichni , je z roku 1961 a i když doznal mnoha změn, stále obsahuje tzv socialistické zásady trestního řízení. Stát stále má plnit roli jakéhosi vychovatele a zároveň i toho, kdo trestá… v mnoha institutech našeho trestního práva by už konečně mělo dojit k úpravám a změnám, které by přispěly k vyšší důvěře občanů v právní stát a spravedlnost.
A tak jak v devadesátkách , tak i v roce 2022 se stále hovoří o pravomocech státních zástupců , ale myslím, že je třeba řešit i posílení rozhodování soudů a to hlavní , změnit pohled na stihané i odsouzené osoby a dát jim větší prostor k obhajobě a tím zvýšit povinnost státu při dokazování trestné činnosti. No a přimlouvám se i za nás obhájce, aby nám byl dán větší prostor a byli jsme bráni za rovnocenné účastníky trestního řízení neboť právě zde je stále ten socialistický rozpor mezi slovy a činy. Neboť pokud máme být v rovném postavení se státními zástupci, pak v praxi tomu tak často není.
Takže bojovat za spravedlnost je úkolem nás všech a také o vzájemný respekt k práci druhých a dokázat alespoň nechat druhé vyslovovat vlastní názory. Pokud však sledujeme, jak v současné době se ignoruje především od těch výše postavených každý jiný názor než jejich, pak budou devadesátky v našich vzpomínkách považovány sice za divoká léta, kdy ne vždy se věci řešily dle zákona a docházelo k tomu, že některé rozsudky byly velmi zvláštní a některé kauzy o kterých se dodnes píše , zůstaly bez zájmu státu je vyřešit - neplést s kauzami, kde se vyšetřovalo, ale chyběly důkazy - pak se dnes nejen stále mohou objevovat v hojné míře trestní kauzy odsuzované na základě pochybných svědectví a důkazů a bude i narůstat počet neodhalených kauz. Takže je to především o lidech , především zkušených a poctivých profesionalech v justici a těch je dnes stále většina, ale také o karieristech a necitlivych lidech, kteří místo spravedlnosti řeší své ambice a nedostatky špatnými rozhodováními. A když jim to zastaralý trestní řád umožňuje a za své zcela jasné chyby a rozhodování bez odpovídajících důkazů, nenesou prakticky žádnou odpovědnost, pak něco není v pořádku. A člověk si přál pracovat v lepším právním prostředí, ale práci vám někdy dokonale znechuti tzv jiné zájmy, neschopnost a snahy řešit případy dle něčích pokynů. Naopak vždy si budu vážit těch , kdo dovedou kvalitní práci a většinou nejsou vůbec vidět , ale stát a zákon je díky nim stále ještě stále možné označit za dobře fungující. Omlouvám se za dlouhou úvahu.
