Co vlastně slavíme nebo kritizujeme na dohodě leaderů Evropské unie? Pokrytectví, největší umění politiky, nám to neprozradí ...
Všichni jsou spokojení. Maďaři a Poláci uhájili národní hrdost, my jsme dostali víc peněz, "Spořiví" si prosadili snížení objemu nevratných dotací pod 400 mld EUR, zbankrotované Itálie a Španělsko dostaly stovky miliard na další rozdávání.
V čem je náš problém? Evropa dlouho byla bohatým, rozvinutým, regionem, "starým" kontinentem myšlenek i vynálezů. Dnes jejích 450 milionů obyvatel hravě překonají jen Indonésie, Thajsko, Malajsie, Taiwan a Vietnam dohromady (když už vynechám kontinentální Čínu), vyrábějí levněji a rostou rychleji. My se ale nechceme vysoké životní úrovně vzdát a raději žijeme na dluh. Zavíráme oči před tím, že naše příjmy rostou rychleji než naše produktivita práce. Stejným problémem trpí Amerika, kde už pomalu každý kbelík pochází z Číny.
Jak někdo může slavit akt společného zadlužování? Evropská unie potřebuje reformu. Přenos pravomocí z národní úrovně v harmonizaci daní a státních rozpočtů vůbec, transparentnost a svobodu trhů na straně jedné. Na druhé straně potřebujeme omezení byrokratických zásahů a dotací. Takový vhled bych po vystoupení Británie očekával a uvítal!
Čeho jsme ale opravdu dosáhli? Předsedové vlád jsou proto úspěšnými politiky, že dokážou přesvědčit většinu voličstva o tom, že svou práci dělají lépe než jiní. Tato přesvědčivost se v politice počítá, ne reálné kroky. Ty většina lidí stejně nedokáže ani rozlišit, natož posoudit. Jenom opakují to, co si přečtou, nebo co jim někdo řekne. Musíme tedy rozlišovat mezi tím, co nám říkají, a tím, co si asi opravdu dohodli. To zatím nevíme. S oslavou Merkelové a spol. nebo s nadávkami na její adresu bych počkal.
Už ale víme, na co prý půjdou peníze u nás:
- zdravonictví: Zaplatíme z toho magnetickou rezonanci. Myslel jsem, že náklady zdravotnictví se hradí ze zdravotního pojištění. Pokud se nad rámec peněz ze zdravotního pojištění zadlužíme, bereme peníze někomu jinému. Já bych si také přál, aby špičkové přístroje byly v každé nemocnici, a aby každý starý člověk měl osobního pečovatele. To ale jaksi není ufinancovatené.
- stavba dálnic: Opravdu je problémem výstavby dálnic nedostatek peněz? Ne. Problémem jsou byrokratické překážky a nakonec i kapacity výstavby.
- digitalizace: Spočívá snad problém digitalizace veřejné správy v nedostatku peněz? Ne. Spočívá v neschopnosti veřejné správy administrovat takový projekt koncepčně a efektivně.
Pokud bychom věřili diskusím na internetu, tak většina z nás nenávidí dotace i celou Unii. Mladá fronta DNES se včera vysmívala spořivosti nizozemského premiéra Rutteho, ale Nizozemsko je více zadlužené než my. Veřejný dluh tam dosahuje 60% HDP, u nás stále okolo 40%. Nizozemci jsou spořiví, ale jejich produkt na hlavu a rok je 59.000,- USD, u nás 42.000,- USD.
A že nebudeme ručit za dluhy druhých? Svatá prostoto! Až bude bankrotovat Itálie, jako bankrotovalo Řecko, bude padat euro, nebudeme mít odbyt a Unie bude potřebovat peníze tam a ne na naše rozhledny a cyklostezky. Dopadne to na nás, ať chceme nebo ne. Naše malá hrdá lokální měna bude možná postižená mnohem více než samotné euro!
Očekávali bychom proto, že naši reprezentanti budou tlačit na co nejmenší balík solidární pomoci. O tom jsme neslyšeli. Je to proto, že krácení dotací znamená krácení příjmů pro všechny a to si ve skutečnosti nepřejeme ani my, ani hrdí Maďaři, ani svobodní Poláci. Naši reprezentanti to vědí, dobře nás znají.
Jsem zvědavý, co Česká republika bude dělat, až budeme čistými plátci?
