Dovídáme se, že firmy budou zase dávat zaměstnancům zálohu na mzdy a ochrání tak ty nebožáky před dluhy. Co to o nás vypovídá?
"Řada lidí s výplatou v běžném měsíčním termínu nevystačí. 57% lidí utratí do týdne minimálně polovinu výplaty. 43% lidí řeší chybějící peníze před výplatou půjčkou. Domácnosti nemají finanční rezervy a půjčují si i na běžné výdaje, jako je oprava pračky nebo platba za školu v přírodě. Takové půjčky mohou lidi uvrhnout do dluhové pasti. ...Problém řady zaměstnanců často nespočívá v tom, že by brali málo. Neumějí hospodařit." (Citát z Mladé fronty DNES z 24.09.2020)!
Za dob našich prapradedečků před 120 lety mělo 90% obyvatelstva pouze obecnou školu. Přitom takový sedlák neměl vůbec žádnou pravidelnou mzdu, natož zdravotní nebo sociální pojištění.
Musel si spočítat osivo, mouku, brambory, prase, slepice, vejce, telata a seno ke spotřebě a na prodej. Z prodeje musel uhradit to, co si nevyrobil sám: Boty, některé části oděvů, řemení, údržbu, případně výstavbu statku, ještě musel myslet na to, že musí uživit výměnkáře (tj. staré nemohoucí rodiče - starobní důchod neexistoval), případně alespoň jedno dítě na studiích a pro dcery musel mít na věno. Musel mít rezervu na lékaře, na koupi koně, na vůz, na kováře ... plánoval nejméně na rok, ale včetně údržby nemovitosti alespoň na 5-10 let dopředu. Když bylo jasné, že statek všechny neuživí, odešli přebytečné děti do služby, do Ameriky ... Pokud takové plánování sedlák nezvládl, zkrachoval a čekal ho sociální pád.
Každý věděl, že může utratit pouze tolik, kolik si vydělá.
Dnes má 83% obyvatel střední a vyšší vzdělání. Co se ve škole naučili, když nejsou schopni naplánovat si ani měsíční příjmy a výdaje? Ne, nejsou hloupější než sedlák v 19. století. Jenom jsme je naučili nezodpovědnosti. Hlásáme, že:
- za zadlužení mohou exekutoři,
- každý má právo na spravedlivé peníze: Rodič, důchodce, nezaměstnaný, postižený ... nikoho nezajímá, kdo to zaplatí,
- "stát" každému v potížích pomůže.
Těm, kdo své dluhy nevzládají, nehrozí žádný sociální pád. Zase si dojdou pro další dávky. Možná časem zavedeme zase denní mzdu - budou z nás nádeníci. Pokud někomu bude přesto večer nějaký obnos chybět, zajde si k automatu sociální správy, protože naše ministryně práce mu tam obstará denní dávku peněz na vyrovnání ztráty. Nakonec bude nejlepší, když každý nafasuje v Zásilkovně bochník chleba, balení těstovin, čtvrt kila vepřového na hlavu, dvě deci rostlinného oleje, 12 kostek cukru, dvě plzeňské dvanáctky a jednu dávku prášku na praní, děti každých čtrnáct dní novou hračku ... a bude po problémech.
Jak ale může člověk, který si není schopen uřídit vlastní finance, rozhodovat ve volbách o tom, jaký bude státní rozpočet? Jaké daně? Tj. hlasatelům jakých trendů dá v těchto otázkách přednost? Děsí mě, že o našem státě mohou rozhodovat takoví voliči!
