Francouzský prezident Macron pateticky prohlásil: "Nous sommes en guerre!" A Hamáček to po něm opakoval: "Jsme ve válce!" To znamená ...
Jako prostý venkovan bez politické funkce můžu mluvit otevřeně. Jestliže tvrdíme, že jsme ve válce s Corona virem, musíme se jako ve válce chovat.
Určitě se pamatujete se na film "Zachraňte vojína Ryana". Ryan je poslední žijící ze čtyř bratrů. Armáda vyšle jednotku asi sedmi mužů, aby ho našli a dovedli domů matce. To se sice podaří, ale několik (myslím že čtyři muži včetně velitele) přitom padnou. Záchrana jednoho života stála čtyři životy jiné.
Bylo to krásné gesto, ale kdybychom takhle zachraňovali větší počet vojáků, zničíme celpu armádu. V reálné válce platí krutá, ale reálná úvaha. Kapitán má větší cenu než vojín, tank má větší cenu než kulomet.
Stejně tak musel každý frontový chirurg neustále řešit dilem, koho ještě zachrání a u koho už to nemá smysl. Kapacitu na všechny prostě neměl! Nebylo možné zajistit dalších deset lékařů, protože byli potřeba řadoví vojáci a důstojníci!
Pokud tedy jsme ve válce s pandemií, musí naši generálové počítat ztráty a výsledek, ať už prostému lidu říkají cokoli.
Začnu včerejší televizní notickou o odkladu splácení úvěrů. Moderátorka se ptá, proč nemohly být současně s odkladem splátek odpuštěny na stejnou dobu i úroky. Otázka je to vděčná. Zlé a bohaté, navíc zahraniční, banky jsou oblíbeným cílem nenávisti prostého lidu, už jen proto že mají peníze a vymáhají splácení úvěrů, ačkoli se evidentně v penězích topí.
Ministryně i guvernér centrální banky se budou odvolávat na "Doporučení evropské bankovní asociace". Nemohou říct, jak to doopravdy je: Odpustit úroky na půl roku znamená totéž, co zakázat pekaři na půl roku péct rohlíky. Banka si půjčuje peníze od nás a poskytuje je dál. Z rozdílu úroků na vkladech a na úvěrech a z poplatků žije, vydělává si na provoz. Tomu se prostí lidé zasmějí a řeknou:
"To nás nezajímá. Banka stejně nic nevyrábí. Když zkrachuje, nic se nestane."
V tom se ale hluboce mýlí. Banky alokují zdroje napříč ekonomikou tam, kde jsou potřeba. Bez úvěrů a peněžních toků prostřednictvím bank by se naše ekonomika zhroutila.
Úvaha je tedy jednoduchá: Banky budou už tak postiženy výpadkem splátek úvěrů, jednak odkladem a jednak krachy firem. Nemůžeme je dále ohrozit.
Totéž platí ve velkém o živnostnících, podnicích, službách, otevření hranic atd.. Jestliže nám hrozí pokles HDP o (teď plácnu) o 200-600 miliard a deficit navíc 200 miliard, kolik životů musíme zachránit, aby se to vyrovnalo?
A teď na mě, prosím, nechoďte s frázemi, že lidský život má nevyčíslitelnou cenu. V osobním styku ano, ale ve válce, při "rozhodování za celý kmen" má přesnou cenu. Otázka zní, stojí záchrana třeba 5000 životů za 100 miliard? Takto se rozhodovalo vždy a bývalo to kruté. Když pračlověku docházely koncem zimy zásoby a nedokázal nic ulovit, nechal slabé členy buď zemřít, nebo je přímo zabíjel. Dělal to ne jako sadista, ale proto, aby ochránil ostatní a umožnil jim přežít. My žijeme v mnohem humánnější době, ale nikdy nebudeme moci poskytnout každému starci takovou péči, jakou má anglická královna!
Jsme ve válce a zvažujeme pro a proti a já říkám, že musíme ekonomiku uvolnit. 20000 mrtvých nestojí za 200 miliard, za omezení péče o nemocné jinými nemocemi a za jejich smrt, jakož ani za chudobu a další sociální problémy! Nous sommes en guerre! Samozřejmě, že jsme jen malý ostrůvek, který nemůže jít proti proudu (/nebo snad přece - viz Švédsko) a že je důležité, aby se uvolnila celá Evropa, nejlépe celý svět.
