Ti, kdo mají statistiku rádi stejně jako já, se budou pamatovat na to, jak se v šedesátých letech 20. století zkoumala závislost hospodářského cyklu na délce sukní ...
Jedním z typických znaků kavárenských, lavičkových a hospodských hovorů je propojování neodvislých témat. Takový postup vzbuzuje dojem, že následný nebo souběžný jev je způsoben jevem předcházejícím.
Lehce dostupné informace a stále klesající náročnost vzdělávací soustavy v nás vyvolávají dojem, že rozumíme všemu. Máme potom sklon přenášet lehce konverzační "small talk" do seriózního života a výsledek je ...?
Ekonomky Supriya Garikipati a Uma Kambhampati na základě analýzy dat týkajících se počtu nakažených a počtu úmrtí souvisejících s COVID-19 dochází k závěru, že země s ženou v čele jsou ve zmíněném smyslu „systematicky lepší“. Zmiňují příklad Nového Zélandu, Tchaj-wanu nebo Německa pod vedením Angely Merkelové. Jako odstrašující příklad druhého pólu (tedy země v boji s korona virem krajně neúspěšné) uvádějí více riskujícího prezidenta Brazílie Jaira Bolsonara, či "kokosovou hlavu" Borise Johnsona.
Jedno z vysvětlení může spočívat v tom, že averze k riziku je rozdílná, co se týče lidských životů a co se týče hmotných statků. Ekonomky zde zmiňují psychologické studie, podle kterých jsou muži citlivější na finanční ztráty než ženy, a proto nebyli tak ochotní uzavřít ekonomiku a přijmout restrikce.
Rozdíly v jednání může vysvětlovat i to, že podle některých studií jsou muži ve vedení zaměřeni na jednotlivé cíle a úkoly, zatímco ženy na mezilidské vazby a vztahy. Takže ženy ve vedení firem obvykle více podporují demokratické rozhodování a vzájemnou komunikaci. Právě tyto atributy byly přitom médii vyzdvihovány u některých žen během pandemie. Příkladem může být norská premiérka Erna Solberg, která přímo odpovídala na otázky dětí.
S takovými inovacemi (odklon od reálného úroku, odpojení příjmu od ekonomického výkonu, rušení rizik v podnikání, zavádění regulace všeho možného) se v ekonomických konceptech v posledních letech setkáváme stále častěji.
Zřejmě už jsem příliš konzervativní, když si myslím, že:
- procesy jsou změřitelné. Nelze říct, že lidský život je nade vše, protože když jednomu zachráním pět let života za 20 milionů, připravím možná dvacet dalších lidí každého o třicet let života, když nebudu mít peníze na operace, které potřebují,
- některé úkony prostě nepřinesou to, co od nich očekáváme. Objem práce nezaručuje odměnu za ni. Když jsou piloti nebo dělníci v automobilkách bez zakázek, nepomůže ani stávkovat, ani převážet součástky z jednoho rohu haly do druhého od rána do večera. Prostě nikdo jim za to nezaplatí,
- "makat" ve vládě 16 hodin denně není nic platné, když výsledek jenom zaplevelí systém dalšími nesmyslnými vyhláškami a komplikacemi. V takovém případě by bylo mnohem přínosnější nedělat nic,
- některé věci spolu prostě nesouvisejí: Ekonomický růst se neurychlí, když bude počet tiskových konferencí vlády vyšší nebo změny úrokových sazeb v kompetenci České národní banky častější,
- pokud závisí efektivnost fungování vlád na pohlaví předsedy vlády, proč nezávisí také na barvě očí, hustotě vlasů nebo jeho body mass indexu? Má nějakou souvislost parfém manželky náčelníka generálního štábu s bojeschopností naší armády?
Mnohé věci, které spolu na první pohled souvisejí, dohromady nemají co do činění. Také by to mohlo skončit tím, že budeme muset zbourat všechny pomníky znázorňující muže, protože to jsou symboly nepřiměřené maskulinní nadřazenosti! a výše uvedeným výzkumem prokázané neefektivnosti ?!?
Měli bychom věci nechat plynout jejich cestou. Většinou bychom udělali lépe!
