Kdyby se dávaly záporné karmy, určitě bych jich za tento text dostal hodně. Nemůžu si ale pomoct, někdo to musí říct ... a je to o Československu.
V roce 2018 oslavíme sto let od vzniku našeho moderního státu. Bude to jistě velkolepé. Až na pár maličkostí:
1) Český stát nikdy nezanikl. Byl jen personální unií spojen s jinými "Státy zastoupenými na Říšské radě" - tak se oficiálně jmenovalo Rakousko. Aby se panovník nedotkl národní hrdosti Němců, Čechů, Chorvatů, Slovinců atd. dal soustátí neutrální název. v takové Francii prostě šmahem všechny lokální národosti (Bretonce, Basky, Occitánce, Alsasany, Lotrince, Savojany, Normanďany) prostě zrušili a mají pokoj.
2) V roce 1918 vzniklo soustátí, pravda, s moderním republikánským zřízením, ale s legračním názvem: Československo. My, kdo jsem v něm vyrostli, jsme o tom nepřemýšleli, ale je to název podobný jako Ruskopolsko, Srbochorvatsko, Vlámskovalonsko nebo Angloskotsko. Tento název dával státu zcela jasný národnostní charakter. Byl to stát Čechoslováků.
3) Když tento stát k 31.12.1992 zanikl, ušel dlouhou a z pohledu boje o národnostní homogenitu naprosto úspěšnou cestu od pestré a zdravě stratifikované společnosti se všemi třídami ke stavu, kdy prakticky zmizely všechny národnostní menšiny, byla vyhlazena zdravá střední třída a elity byly pokřivené v důsledku několik generací trvající decimace. Doprovodný obrázek ukazuje císaře Josefa II., jak zkouší orat pole. Umíte si představit našeho prezidenta, že by se zapojil do výkonu nějaké živnosti?
Židé museli putovat 40 let pouští, aby odvykli otroctví. My žádnou poušť nemáme, a tak bude odvykání trvat mnohem déle. Nenastane ani samo od sebe. Pokud o ně nebudeme aktivně bojovat, kdoví, jak to skončí
3) Kdyby se probudil Karel Havlíček, musel by smutně konstatovat, že zatímco v jeho době a ještě i v roce 1918 jsme byli jako společnost mnohem blíže třeba Štýrsku nebo východnímu Švýcarsku, dnes jsme mnohem blíže Ukrajině nebo Rumunsku.
