Stojí dráždění čínského draka za riziko, že Slavie bude bez peněz? Stojí ta jedna věta ve smlouvě za takovou peněžní ztrátu? Je management Slavie zrádcem evropských hodnot, nebo se chová realisticky a patří k mainstreamu?
Praha vypověděla smlouvu s Pekingem kvůli větě o jednotné Číně (tj. včetně Tchaiwanu). Slavia se dostala na výsluní díky čínským investicím. Teď hrozí, že Sešívaní o další investice přijdou právě kvůli té vypovězené smlouvě.
Nejdříve mi nebylo jasné, co je tak zázračného na investici do Slavie, když celý podnik je ztrátový. Při bližším pohledu se ukáže, že pro desítky hráčů a stovky lidí zaměstnaných kolem Edenu je dobré, když jim přitéká hodně peněz. Je přece lhostejné, že sám klub j v ztrátě. Navíc vzestup klubu znamená příjmy ze soutěží, z reklam apod. a dostane nakonec Slavii do zisku.
Pak jsem se ptal, proč ty peníze musejí být zrovna Číny a ne odjinud? Ale je jasné, že je to riziková investice a standardním peněžním zdrojům se do ní nechce. I já, venkovský ekonom, chápu, že v mnoha britských, ba co dím, evropských, špičkových klubech jsou investoři z Ruska nebo z arabských zemí a že i mezi akcionáře firmy Daimler je řada významných čínských akcionářů.
Samozřejmě, že je mi bližší start up KIWI, sedlák z jižního Tyrolska nebo firma instalatérů a topenářů z Holandska, ale chápu, že peníze jsou peníze.
Co už pomůže Ujgurům, demonstrantům v Hong Kongu nebo Taiwancům, když jedno na čínské poměry maličké město v Evropě vypoví smlouvu?
Ale musíme si být vědomi toho, kam až chceme zajít. Pro mě osobně je už hranice pragmatičnosti překročena, pro někoho jiného možná ne. Tuto hranici ale má každý.
Vždyť pragmaticky se chovaly i Francie a Velká Británie v září 1938, když nás "zradily", Měly rozpoutat další světovou válku jenom proto, že se Češi a Němci nedokázali dohodnout na národnostním uspořádání státu Československo?
