Chápu strach z corona viru. Z nemoci, na níž nemáme lék a které se nemůžeme vyhnout. Strach ale nesmí schramstnout holý rozum!
Počet nakažených u nás dnes překročí 1000, v Německu 25.000 a jestli se opravdu podaří epidemii zastavit v kontinentální Číně a Jižní Korei, to se teprve ukáže.
Zvažuje se, že budou zavedena další omezení. Půjčíme si na dluh stovky miliard, abychom "nahradili" výpadek tržeb. Bude se platit chod stojících škol, poskytneme nenávratné dotace atd. To vše jenom proto, abychom za každou cenu zabránili rozšíření nákazy až do dob, než bude k dispozici preventivní vakcína a lék.
Tady se musím zeptat: Zaprvé: Lék a vakcína budou až za několik měsíců. Je reálné do té doby snížit výkon ekonomiky o třetinu? Zadruhé: Je reálné zabránit rozšíření? Jsme opravdu schopni natolik hermeticky uzavřít zemi a všechny její obyvatele, abychom skutečně zabránili šíření?
Asi ne. Ale co se vlastně děje? Máme jeden tisíc nemocných corona virem. V každém okamžiku je v této zemi nemocných celkem 200.000. Víte to? Naprostá většina nemocných má slabé příznaky a se vyléčí pomocí času, kapek na kašel a vitamínů.
Na corona virus u nás, chválabohu, zatím nikdo nezemřel. V této zemi zemře každý den 300 lidí. Většinou jsou staří a bezprostřední příčinou je nějaké selhání: srdeční, dechové, zažívací, rakovina ...
Život už je prostě takový. Jeden italský profesor tamní katastrofu komentoval slovy:
"Corona virus zabíjí, ale chudoba také."
Víte, jak dlouho přežije pekárna, když nemůže nic prodávat? Šest týdnů. Pak zkrachuje. Já vím: Havlíček slíbil bezúročné úvěry, odklad daně z příjmu, prominutí sociálního pojištění ... ale na to všechno někde musíme vzít. Prostě se zadlužíme.
Já vím, že jsme zadlužení málo. že si to klidně můžeme dovolit, že jsme dokonce v rámci Evropy divní, jak malý dluh máme, a že:
"Život je vždycky víc, než jakékoli peníze!"
Ale: My přece také nemáme na protonovou léčbu pro každého. Je prostě určitá hranice, za kterou už peníze na život nemůžeme dát, protože budou chybět jinde. Kvůli tisíci nemocných a možná několika desítkám, kteří, bohužel zemřou, budou chybět peníze na zdravotnictví ( a vy víte, že tam pořád chybějí) na léčení těch, kterých je stokrát víc, ale nejsou tak mediálně slavní. . .
Musíme se skutečně zadlužit jako Itálie, abychom s tím přestali?
Politika je řemeslo. Je o rozdělení zájmů mezi vlastní a společné, o tom, co je důležité, co méně, co v tuto chvíli, co později a co nelze změnit. A o tom musí dobrý politik rozhodnout, ať říkají chlapi v hospodě, mámy s s kočárkem před kavárnou nebo babičky při hodině vyšívání v domově důchodců cokoli.
Podle včerejšího průzkumu 60% lidí nevadí, že jsou zavřené restaurace. Mně to také nevadí, ale vím moc dobře, že bez tržeb jim hrozí krach.
A jestli opravdu budeme na podzim mít lék a otevřeme hranice, budeme donekonečna měřit na hranicích teplotu všem, kdo přijedou, protože zcela určitě někde ve světe bude běhat pár nakažených lidí?
Každého jednotlivého člověka, který na corona virus zemře, je škoda! Ale jsme snad ve II. světové válce? Všeho s mírou!
