Podle agentury Edelman jen každý osmý Němec se domnívá, že má prospěch z kapitalismu. Vybudujeme konečně nějakou lepší a spravedlivou společnost pro všechny?
Více než polovina Němců se domnívá, že kapitalismus v současné podobě jim škodí a spíše je využívá, než by jim přinášel výhody. ředitelka německé pobočky agentury uvádí, že lidé hledají odpovědi na velké otázky současnosti, klimatickou krizi, rychlý technologický vývoj a politickou stabilitu a na ty jim klasické hospodářství nedokáže dát dostatečné odpovědi.
Protože jsem s pojmem "kapitalismus" strávil celých 16 let školní docházky, jsem na něj alergický. Vždyť "kapitalismus" je negativní označení pro tržní hospodářství, popularizované především Karlem Marxem. Přebírají ho ale houfně i ekonomové, kteří nejsou sympatizanty komunismu. Vždyť i definice ve wikipedii říká, že kapitalismus má tři základní charakteristiky:
Co to je proboha za definici?
Soukromé vlastnictví nás doprovází po celé dějiny lidstva. To není žádný definiční znak současné ekonomiky.
Motivace v hledání zisku je také vlastností člověka po celou dobu jeho existence. nebo snad pravěký lovec, středověký šlechtic nebo komunistický družstevník sledovali jiné cíle?
A "hospodářskou činnost řídí cenové signály trhu" je také podivná věta. Copak egyptského faraona nebo feudálního krále řídily jiné signály než osobní prospěch? Jiná věc je, že velká část směny probíhala před "kapitalismem" mimo trh. Rolníci museli odevzdávat část úrody bez náhrady jako daň a socialistické tržní hospodářství se pokoušelo napravovat chybné signály trhu moudrým zásahem centrální plánovací administrativy, takže vznikal podivný pseudotrh. A protože cenové signály trhu se zpomalovaly nebo zkreslovaly, byl všeho nedostatek.
Podstatným znakem je, že naprostá většina zboží prochází trhem, tzn. že někdo dobrovolně své zboží (služby, pracovní sílu) za cenu, kterou si určí sám, nabízí, a někdo jiný je ochoten (nikoli přinucen) toto zboží koupit.
Základem našeho ekonomického uspořádání je soutěž. Soutěž vede vždy k lepším výsledkům, než když rozhoduje rada starců, moudrý vzdělanec nebo většina hlasující o věcech, o nichž nelze hlasovat. Já se můžu vztekat sebevíce, že by voda měla stát méně, že by mělo slunce vycházet později nebo že by byty v Praze měly být levnější, ale hlasováním to nezměním.
Soutěž má několik vítězů a mnoho poražených. A právě tito poražení cítí, že v tržní ekonomice trpí. Je mnohem efektivnější soutěžit a potom část výhry výhercům dát a utěšit poražené. Jenže psychologicky je pro poražené příjemnější, aby se vůbec nedozvěděli, že poražení jsou. To znamená hrát si na socialistické přerozdělování, plnou zaměstnanost a rovnost.
Ve skutečnosti ale být poraženým neznamená být looserem. jenom prostě nemám miliony. Úplně poražených, bezdomovců a nešťastníků je jen malé procento a ani ti nemusejí umírat hlady a bez zdravotní péče v zemích, kde je více než blahobytná sociální síť..
Je proto nebezpečné vyvolávat podivné naděje, že nějaká skupina přijde se spravedlivým systémem a všem bude dobře. Čím dále jsme od reálného socialismu, tím více se zdají být nastupující generace pro svou nevědomost náchylnější k této víře.
Ve skutečnosti většinu lidí zajímá klimatická krize a politická stabilita jen jako téma ke kávě. Neudělají pro to nic. Zajímá je dobře se najíst, dobře bydlet, užívat si zábavy a mít zdravou rodinu.
Pokud si většina Němců opravdu myslí, že jim bez tržní ekonomiky bude lépe, jsou Němci hloupí! Úplně jako Češi, Francouzi nebo Uruguayci.
