60.léta 20. století i s odstupem více než půl století stále fascinují. Tehdy byl postaven i prezidentský palác v Saigonu. Spojení šarmu francouzské moderny a otevřené asijské architektury. Tak jsme si představovovali budoucnost .
Francouzský šarm, čistota stylu, moderní Versailles kombinované s čínským stylem. Tak mi připadal Palác nezávislosti v Saigonu. O jeho dějinách si můžete přečíst tady:
Zdálo se, že budoucnost musí být už jen lepší. Téměř všechny národy světa byly svobodné. Afrika, Latinská Amerika, Indočína, Korea ... I v Íránu nosily holky minisukně a nikoho by nenapadlo chtít po nich, aby si zahalovaly vlasy.
Když palácem procházíte, všude vane mírný proud vzduchu, všechno je otevřené. Zdi působí spíše jen jako paravan, tak lehké, jen se vznést:
Když jsme ráno u hotelu "Au Lac" nasedli do vanu, náš průvodce se nás zeptal:
"Nazvali byste toto město Ho Chi Minh nebo Saigon?"
Osazenstvo bylo tak půl napůl. Byly tam dvě Filipínky narozené 20 let po konci vietnamské války a ty samozřejmě vůbec nemohly vědět, o čem je řeč.
Náě průvodce dodal:
"Já jsem se v tomhle městě narodil a pro mě je to Saigon. A mám ještě jednu otázku: Jak říkáte válce, která skončila v roce 1975?"
Většinou jsme řekli "Vietnamsko-americká válka".
"Ne," opravil nás průvodce, "to byla občanská válka jedné části Vietnamců proti druhým. Naše rodina patřila k těm poraženým.
Komunisté nám vzali tři domy. Protože můj otec pracoval pro jihovietnamskou vládu, nesměl pracovat intelektuálně a do smrti se živil jako kopáč. Já jsem dlouho nesměl dostudovat učitelství. Když jsem dostudoval, dostal jsem umístěnku 50 kilometrů daleko od bydliště. Celá rodina se skládala několik měsíců na kolo, abych mohl dojet do práce.
Manželka dostala práci 20 km daleko na druhou stranu. Protože jsme měli jen jedno kolo, musel jsem nejprve odvézt do školy ji a potom dojet do své školy. Tak to trvalo další tři roky, než si našetřila na svoje vlastní kolo.
Toto je komunistická země," zakončil průvodce.
Jak dopadla Vietnamská válka, víme. Přes masívní podporu Američanů se jihovietnamský režim neudržel. Tlak ze severu byl podporovaný Sovětským svazem i rudou Čínou. Podpora vesnického obyvatelstva, terorizovaného komunisty i Američany, se nakonec přiklonila ke komunistům.
A tak, když severovietnamský T 54 prolomil bránu Paláce nezávislosti, byl s jižním Vietnamem konec.
