Kolikrát jsme to už slyšeli: "Teď jde o zdraví a životy lidí. Nemůžeme se ohlížet na to, kolik to stojí!" Nebo: "Jde o matky a jejich děti, tady musejí jít ohledy na zadluženost stranou. Pomáháme potřebným!"
Stále častěji se ozývá kritika "kapitalismu". Burziánům se vyčítá bezohledná lačnost po penězích za každou cenu. Hromadění peněz a nerovnost mezi hrstkou bohatých a obrovskou masou chudých pokládáme za největší zlo. Zoufáme si, když vidíme hladovějící a živořící dělnice, které pro nás v Asii šijí trička, nebo Afričanky sedící na zápraží chýše z vlnitého plechu a obklopené houfem vychrtlých dětí. Tehdy máme sklon klást to za vinu penězům.
Chtěli bychom je vzít z rukou těch chamtivců a rozdělit je spravedlivě. Nejlépe prostřednictvím státu, protože denska už jsou i neziskovky zlé, pokud nepatří státu. (Stát sám je totiž taky neziskovka).
Varujme před takovým zkratem v myšlení. Kdyby nebylo volně obáhajících anonymních peněz:
- nevzletěl by vrtulník záchranné služby k turistovi zraněnému v horách. Nikdo by ten vrtukník totiž nevyrobil, těžař ropy by ropu nevytěžil, rafinerie by ji nezpracovala na letecký benzín a lékař by do vrtulníku nenasednul, kdyby nebyl zajištěnou výplatu mzdy v penězích.
- starobní důchod by se řešil potravinovými lístky anebo by děti jako před sto lety, musely svým rodičlm-důchodcům dávat ze svého selského hospodářství denně dvě vejce, týdně tři měřice pšenice a pět litrů mléka a dvakát ročně jim vykrmit prase ...
- učitelé ze školy by se střídavě stravovali u rodičů školáků, anebo by jim erár posílal mouku, maso a boty z toho, co by vybral na daních od obyvatelstva
- ani ty mediálně propírané matky samoživitelky by nebyly nadšené, kdyby jim alimenty chodily v naturáliích nebo potravinových a šatenkových lístcích.
To, že to všechno, probíhá mnohem efektivněji, je možné díky úžasné produktivité práce. Té bychom nedosáhli bez trhu a trh by fungoval mnohem hůře bez peněz. Jinými slovy bez peněz bychom umírali ve čtyřiceti, žili v dřevěných chatrčích bez elektřiny, bez plynového topení a teplé vody. Necestovali bychom téměř vůbec. Policie, nemocnice a pošta by nefungovaly ani zdaleka v takovém rozsahu, jak jsme zvyklí.
Peníze si sice může vytvořit každý z nás tím, že vystaví dlužní úpis nebo rovnou směnku, ale 90 % lidí dnes ani neví, co to je. Peníze dnes vznikají do značné míry uměle pod záštitou státu a ten také dohlíží na jejich další virtuální množení v bankách.
Zaslepení nenávistí ke kapitalismu bychom mohli přehlédnout, že nás stát může lehce o svobodné peníze připravit.
Jednou z cest je úplné zrušení mincí a papírových peněz. Dnes ale naporstá většina operací probíhá stejně bezhotovostně. Navíc oběživo lze nakonec vždycky zrušit "měnovou reformou", tedy tím, že prohlásím stávající oběživo za neplatné a vydám nové.
Další možností je zákaz držení fyzického zlata. To už se stalo i v USA a je to další pokus jak ovládnout peněžní trh. Zas takovou váhu na trhu ale zlato mít nemůže.
Daleko nebezpečnější jsou ale tři moderní cesty ovládání peněz:
Jednou se vydává Čína. Eviduje veškerý pohyb a chování každého občana. Má moc vynutit si cokoli v kterékoli "soukromé" bance. Když zruší oběživo a usoudí, že se občan chová nevhodně, může mu vpodstatě úplně zablokovat přístup k penězům. To znamená zničení existence.
Druhá cesta začala, jako mnoho věcí na internetu, velmi svobodomyslnou myšlenkou, a sice že budeme mít nezávisle transakční řetězce oběhu plateb typu bitcoin apod. a nebudeme tak závislí na "státních penězích". Pokud se myšlenky chopí centrální banky a zavedou své blockchainové peníze, které peníze se asi prosadí? Ty kryté státní autoritou nebo ty z nezkontrolovatelného internetu.
Třetí cesta je zdánlivě nejvíce přehledná a nejméně bolestná. Nic se neblokuje, ani nevnucuje. Stát pouze zavádí libovolnou, na realitě zcela nezávislou úrokovou míru. Třeba i zápornou. Protože úroková míra je cenou peněz, vede manipulace s cenou peněz k rozvrácení peněžního trhu. Dlužníci, věřitelé, držitelé akcií, nájemníci, pronajímatelé, leasingové společnosti i prostí spořitelé nevědí, na čem jsou. Nejlépe jsou na tom ti, které to nemusí zajímat, to jest ti, kteří mají mají zaručené a valorizované příjmy a to je ve veřejné sféře.
Zničením trhu peněz se ženeme do otroctví. Ono nebude tak zlé. Budeme mít co jíst, kde bydlet a čím zaplatit elektřinu. Ale bude to otroctví. Možná to většině z nás ani nebude vadit.
