O nezastupitelnosti vědeckého výzkumu chování domácností ve vztahu k penězům pro rozhodování jednotlivce, rodiny, obce i nakonec celého státu ...
Vědci Olivier Coibion, Jurij Gorodničenko a Michael Weber z University of California si položili otázku, jestli domácnosti sledují vývoj inflace a monetární politiku.
Ekonomové provedli (nákladný a důkladný) průzkum mezi americkými domácnostmi a zjistili, že jen málo z nich ví o 2% inflačním cíli. Stejně tak nijak zvlášť nesledují poslední inflační vývoj. Ukázalo se, že domácnosti nechtějí tomuto tématu věnovat čas a energii. Hrají tedy inflační očekávání vůbec nějakou roli ve výdajích domácností? Podle ekonomů ano a to dvěma způsoby:
Za prvé, vyšší inflační očekávání v následujících šesti měsících zvedají celkové výdaje domácností. Ale za druhé, růst inflačních očekávání má tendenci snižovat výdaje domácností na zboží dlouhodobé spotřeby, tedy například na nákup automobilu. Ekonomové vysvětlují druhý bod tím, že vyšší inflace u domácností souvisí s očekávaným horším ekonomickým výhledem a lidé se tudíž snaží omezit nákup dražších položek.
Ukazuje se tedy, že domácnosti ve vyspělých ekonomikách na jednu stranu nevěnují inflaci nijak velkou pozornost, nicméně jejich inflační očekávání mají reálné dopady. .
Chtěl jsem také přispět svou troškou do výzkumu. Zatímco jsem čekal na autobus do Horního Benešova, provedl jsem vlastní anketu a závěry amerických vědců musím potvrdit. Z osmnácti dotazovaných čekajících looserů nevěděl ani jeden člověk, jaká je aktuální monetární politika naší centrální banky, ani jaká je aktuální inflace, natož aby měl nějakou osobní predikci. Všichni ovšem svorně potvrdili, že "všechno je furt dražší a ti nahoře kradou". Poslal jsem za tento výzkum fakturu do Berkeley (tam sídlí účtárna Univerzity of California). Náklady jsem vyčíslil na 24 dolarů. Faktura dosud nebyla uhrazena.
A o čem vlastně je to přísloví z nadpisu tohoto článku? To jsme si u nás v židovském ghettu říkali ještě za Rakouska, že "když je vrták moc ostrý, nevrtá, ale zlomí se, a když se spoří až moc, zase to vede k druhému extrému a nakonec se stejně nic neušetří", ale tehdy na to žádný vědecký grant nikdo nedostal.
