Jedni říkají: Dotace křiví prostředí. Zrušte je úplně. Druzí vidí, že není na sociální služby a pro potřebné nebo že v jejich okrese ještě chybí magnetická rezonance a chtěli by dotace do těchto služeb. Další chtějí pracovní místa .
K čemu jsou dobré dotace do podnikání? Proč dávat peníze lidem, kteří se topí v ziscích a mají dost peněz od bank?
Podpora podnikání u nás existuje od roku 1990. Pamatuji se, jak tehy přijeli z Bádenska-Württemberska zastupci Racionalizačního kuratoria, vyhledali si nás pár, zaplatili nám školení v Německu, koupili počítače, auto a chtěli od ministra hospodářství jenom, aby nám čtyřem poskytl kanceláře a mzdy. Ministr Dyba to tehdy udělal, a tak vznikl jeden ze zárodků dnešní Rozvojové banky,
Ptali jsme se, proč to Němci dělají? Odpověděli:
Bádensko-Württembersko je jeden z nejbohatších regionů Evropy. Ale to není proto, že máme Daimler. Základem je mnoho malých a středních firem s celosvětově unikántí výrobou. Daimler byl kdysi také malý, pak vyrostl. Kdoví, jak dlouho tady bude. Tyto desetitisíce firem jsou nejen ekonomickým podhoubím prosperity Některé nemají konkurenci na celém světě. Jiné jsou obyčejné hrnčířské dílny, truhláři nebo elektroinstaletéři. Některé mají i zásadní patenty. Z nich vzniknou budoucí tygři, až tu Dimler nebude.
Malé firmy se podílejí na zaměstnanosti 50%. Nemůže se stát, že by většina lidí pracovala u jednoho holdingu. Tím jsou i sociálně nezávislí a svobodní. Můžou odejít do jiné firmy a nic jim nehrozí. Malé podniky jsou nezbytnou podmínkou svobodné společnosti, stejně jako efektivní práce je předpokladem důstojného života.
Podpora se u nás vyvíjela různě. Nějaké peníze dávají úřady práce. Naprostá většina ale prochází bankami v podobě zvýhodněných úvěrů. Jistě to pomohlo tisícům středních firem, jestli to přispívá k podnikatelskému podhoubí, nevím. V jiných zemích existují lokální agentury a ty mají k malým podnikatelům, přece jen blíž. Příkladem může být Nadace pro podporu Slezska a lokálních iniciativ v Opoli/PL.
A proč podnikatele podporovat? Do tří let od založení dvě třetiny podniků skončí. Riskují, zadlužují se. Ručí svým majetkem. Peníze, ztracený čas, rozvrácené osobní vztahy a pověst se nikomu dlouho nevrátí.
Je mnohem jednodušší nastoupit do Škodovky k pásu nebo na úřad za jistý plat. Proto sklon založit podnik má celosvětově jen asi 5% lidí. Vzhledem k nepřátelské atmosféře vůči podnikání v naší zemi a snadnému získávání práce v tuzemsku i v Evropě je to u nás ještě méně. A to je alarmující, až nebezpečné.
Jistě. Na trhu se pohybuje i rizikový kapitál a zoufale hledá, kam by investoval. To jsou ti investoři do KIWI nebo Zalanda. Potřebují firmy s raketovým růstem Zaplaťpánbůh za KIWI. Takových je ale málo. 95% těchto start upů zanikne a investor musí vydělat na těch, co přežijí stovky procent. To určitě nevydělá na truhlářské dílně. Do ní investovat nebude. Nevyplatí se mu to, protože i investování je drahá a náročná práce, má-li být úspěšná.
Jistě, tu a tam se hodí dotovat i velké podniky, aby obstály v mezinárodní konkurenci Naprostá většina peněz pro podnikání ale musí jít do malých podniků. Řešením pro tak katastrofální končiny, jako je třeba Osoblaha, není zahraniční investor, ani sociální služby, ale podpora místních iniciativ. Proč by Osoblažsko nemohlo být stejně úspěšné v pěstování jablek jako jižní Tyrolsko? Protože tam všechnu půdu vlastní firmy z Prahy a ne místní.
Malé a střední podniky nejsou klišé a kecy, Malé a střední podnikání nejsou ani sprosté slovo. Státní úředníci jsou ustrašení a lokajští. Ti svobodu neochrání. A až budeme všichni zaměstnanci státu nebo několika málo holdingů, nebudeme už žít ve svobodné zemi.
