Hospodský nacionalismus Vlastimila Vondrušky

Lidé nemají čas, ani chuť studovat historii. Když Vlastimil  Vondruška v největším celostátním deníku MF DNES zveřejní komentář ke 400. výročí bitvy na Bílé Hoře, věří mu. Je to ovšem manipulace s pravdou. 

Dnes si připomínáme 400. výročí bitvy na Bílé Hoře. Není sporu o tom, že je symbolem absolutistické a devastující etapy dějin této země i českého národa.

Nemůžeme se však na ni dívat stylem československých učebnic dějepisu pro základní školy z doby socialismu. Vychovávali bychom tak generaci v nenávisti proti Evropě a v iluzi, že jsme jakýsi samostatný ostrůvek spravedlivých a vševědoucích, který musí neustále bojovat proti všem. A přesně tak to pojímá Vlastimil Vondruška ve svém komentáři v Mladé frontě DNES 7.11.2020. A teď konkrétně:

1. Vondruška píše: "V německých zemích byly založeny dva militantní spolky - Katolická liga a Protestantská unie." 

Naše země ale nestály stranou. Pro české luterány, české kalvinisty i České bratry byla Protestantská unie přirozeným spojencem. To že elity spolu hovořily často německy má úplně stejný charakter, jako když Walesané, Skotové a Irové mluví anglicky s Angličany. Prostě nejčetnější populace automaticky ovládne svým jazykem prostředí. Pro české katolíky (často šlo o oportunisty. Změnili prostě vyznání, aby mohli dělat kariréru ve státní správě. To je stejné jako vstup do KSČ v 70. letech 20. století) byla zase partnerem Katolická liga, ale hlavní oporu měli ve Vídni u Habsburského dvora.

2. Vondruška píše: "Našimi panovníky však byli katoličtí Habsburkové."

Ano, ale jak se jimi ti Habsburkové stali? České stavy svobodně (a za masívní úplatky - jak zodpovědné!) tohoto krále v roce 1526 přijaly. Habsburkové postupně centralizovali vládu, oklešťovali práva měst a podle možností posilovali katolicismus.

České stavy byly národnostně smíšené a bojovaly o své svobody "Češi" i "Němci" bok po boku. Častokrát si vynutily ekonomické výhody na úkor měst. Zatímco přímořské národy (Anglie, Holandsko, do jisté míry i Španělsko - i když katolické a feudální) bohatly obchodem a měšťanské vrstvy významně posilovaly, u nás byly potlačovány. Panovník dovedně využíval ozbroje uvnitř jednotlivých vrstev a svého postavení. Nemělo to nic společného ani s národností, ani s vírou. Šlo o moc a daně.

3. Vondruška píše: "Radikální křídlo luteránů řízené z Německa ... chtělo akci... podobně jako (Evropská unie) vyvolává oranžové revoluce dnes na Ukrajině, nebo v Bělorusku. A pak jim EU nepomůže ...

Na tom se nejlépe ukazuje Vondruškův primitivní český nacionalismus:

- v 17, století žádné Německo neexistovalo. Existovala Říše římská národa německého. Ta zahrnovala mnohá území mimo dnešní Německo, mimojiné i Země koruny české!

- radikální šlechtici se sešli v předvečer defenestrace v paláci Smiřických ze Smiřic na Malé Straně, tehdy jednoho z nejbohatších českých rodů. Kromě německy znějících jmen se zapojila i mnohá jména česká. Budovec z Budova, Roupovec z Roupova, Trčkové z Lípy. Šlechta prostě byla národnostně smíšená. Ostatně už Přemyslovci se po staletí ženili s "cizími" princeznami, takže pro většinu přemyslovských králů byla mateřštinou němčina! 

- Protestanté bojovali na mnoha frontách a Čechy pro ně byly, bohužel, okrajovým problémem. Ostatně se na Čechy vykašlaly i moravské stavy. Jediný, kdo se bránil ještě dva roky po Bílé Hoře, byl Kladsko a část Slezska  Ne proto, že by tam byli nějací zváštní hrdinové, ale protože byli dál a nějakou dobu trvalo, než tam císařští dorazili

4. Vondruška říká: "Těžko můžeme hovořit o českém odboji, když velel Kristán z Anhaltu a generálové byli Hohenlohe a Thurn a vojáci byli cizí žoldneři."

Nevěřím, že Vondruška neví, že Thurn byl přijat stavy do české stavovské obce, že například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic během povstání velel dělostřelectvu u Vídně, že v direktoriu a jiných orgánech bylo mnoho šlechticů s česky znějícími jmény: Vilém Roupovec z Roupova, již zmiňovaní Smiřičtí, že jednání s Osmanskou říší se účastnil i V8clav Budovec z Budova apod..

Žoldnéři byli na obou stranách z nejrůznějších zemí od Skotska po Balkán. Byli placení a nějaká víra je nezajímala.

Není pochyb, že zimní král Friedrich Falcký selhal, ale především byla slabá stavovská obec v Čechách. Šance na vítězství byla, ale méně než 50%. 

5. Pravda je, že rekatolizace byla krutá a nastoupila centralizace. Centralizace vytvořila z Británie a Francie i Ruska velký národ. Zanikly přitom okrajové a menší národy ve všech třech těchto říších. Národy v habsburské říši takto nezanikly a to nakonec vedlo k zániku Rakouské monarchie v roce 1918. Kdyby s námi, Slovinci a Chorvaty Hasburkové zatočili jako Francouzi s Bretonci, Normanďany, Provensálci a Alsasany, žili bychom dnes ve "velkém Rakousku".  

6. Kdyby stavové vyhrály, hrozila by nám germanizace také. Ne proto, že Němci jsou zlí a agresívní, ale proto že jde o velký národ. A ten nás obklopuje od té doby, kdy sem předkové dnešních Čechů přišli.

Sebevědomá česká stavovská společnost ovšem v roce 1620 nebyla jenom česká. Už po staletí obývaly rozsáhlé části země německy mluvící obyvatelé, kteří přicházeli do neosídlených oblastí již od 13. století (Chebsko, Krušné hory, Jizerské hory, Šumava, Jihlavsko, Jeseníky ...). Není pravda, že německé osídlení přišlo až po Bílé Hoře.

Autor: Richard Neugebauer | neděle 8.11.2020 8:42 | karma článku: 42,86 | přečteno: 11782x