Guvernér maďarské centrální banky, Gyorgy Matolscy, nás ve Financial Times vyzývá, ať si přiznáme, že přijetí eura bylo chybou. Myslím si, že si musíme přiznat i jiné věci ....
Matolcsy říká, že je na čase přiznat si si, že zavedení eura bylo chybou. je to past, ze které je třeba najít východisko. Úspěšná globální měna předpokládá existenci společného státu a centrální ministerstvo financí, rozpočtovou kázeň ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Tyto předpoklady nemáme.
Reaguji: Utahování opasků se politikům nedaří. Lépeřečeno nevyhráli by volby. A to ať v USA, nebo v Evropské unii, ba ani v Česku. Dlouho jsme si mysleli, jakým jsme vzorným státem s malým zadlužením. A ejhle, nebude dlouho trvat a budeme na tom stejně jako evropský průměr. Nedodržování pravidel zdravých financí nesouvisí se společnou měnou.
Euro bylo zavedeno pod nátlakem Francie. Prezident Mitterrand se obával, že sjednocené Německo bude příliš silné a prostřednictvím marky ovládne Evropu a podmínil znovusjednocení právě zavedením společné měny.
Reaguji: To je, bohužel, pravda. Evropské velmoci (Anglie, Francie, Německo nebo Itálie) často selhávají. Francie třeba v roce 1740, 1813 nebo 1919, Německo 1871, 1914, 1933 ...). Ono je to tak, že selhávají i menší státy, ale tam to nemá takovou váhu, ani mediální prezentaci. Politici ale mohli určitě v těch euforických dobách po roce 1989 vyvinout více úsilí o dodržování pravidel.
Připojit slabé jižní ekonomiky znamenalo vyjít jim vstříc směnným kursem, ale i spotřebou na dluh. Ztráta konkurenceschopnosti slabých členů eurozóny vedla k tomu, že zanedbávaly infrastrukturu a investice.
Reaguji: To je, bohužel, pravda. Řecko mělo eurozónu opustit.
Na druhé straně globální euro stejně nepomohlo německým firmám. Allianz, Deutsche Bank nebo Bayer bojovaly bezvýsledně o globální pozici na Wall Street.
Reaguji: V globálním boji jistě hraje americký ekonomický nacionalismus velkou roli. To se stalo již při rozpadu koalice Daimler-Chrysler. Opakovalo se to při šikaně Deutsche Bank nebo Allianz. A nejnovějším případem je aféra s Roundupem firmy Monsanto poté, co Monsanto převzal "německý" Bayer (uvozovky, protože je to firma, obchodovaná na burze a její vlastníci jsou roztroušeni po celém světě). Byla by ale situace jiná, kdybychom euro neměli?
USA zůstávají globálním inovátorem a zřídlem nových startupů číslo 1. V mnoha ohledech ale začínají ztrácet svou pozici a to vede k radikalizaci obyvatelstva a příklonu k socialistickým myšlenkám. Zabránit tomu má bezbřehé rozdávání peněz z veřejných rozpočtů. USA na rozdíl od EU splňují systémové podmínky pro existenci jednotné měny, Přesto to nezabránilo šílenému státnímu dluhu. V tomto ohledu se bude pozice USA dále zhoršovat a napětí přiostřovat. Američan si sice bude chtít kupovat kbelík a zubní kartáček z Číny, protože jsou levné, ale zvýšit svou konkurenceschopnost poklesem své mzdy chtít nebude.
Na jednu stranu by to tedy mohlo "vehnat" USA do společného tábora s EU. Na druhé straně tomu ale politická situace ani na jedné straně Atlantiku nenasvědčuje.
Krizi 2008 by mnohé země překonaly lépe bez eura. neexistuje oběd zdarma, ani levné půjčky. Dříve nebo později za všechno zaplatíme.
Reaguji: Že nic není zadarmo, je obecná pravda. Jestli by mnohé země překonaly krizi bez eura lépe, je čirá spekulace. Ba co hůř, je to vlastně tvrzení, že je možné překonat krizi nějakým měnovým nebo rozpočtovým kouzlem, tedy druhá věta vyvrací tu první. Od krize už uplynulo více než deset let a podle tehdejších předpovědí už euro dávno nemělo existovat a ono tu pořád je.
Jediným politickým ospravedlněním společné měny bylo posílení Evropy proti Sovětům, ale Sovětský svaz se stejně rozpadl už v roce 1992. V současnosti není dobré dráždit USA pokusem o vlastní globální měnu. Zemím by mělo být umožněno eurozónu opustit a to by mělo umožnit vytvořit více životaschopnou globální měnu.
Reaguji: Sovětský svaz se rozpadl. Místo něho tu máme expanzívní Rusko a trojnásobně silnější kontinentální Čínu. Dále tu máme z pohledu počtu obyvatel obrovské země jihovýchodní Asie, kde jedno větší město je větší než deset nejmenších zemí Evropské unie dohromady. Řešením není Evropskou unii rozpouštět a rušit společnou měnu, nýbrž společné prostředí zreformovat. To je to, co bychom měli mít hrdému Albionu za zlé: Vykašlal se na to. Po celé 17.-19. století hrála Británie uvážlivou a globální roli. A teď už ztratila s francouzskou nepružností a byrokracií trpělivost, lépeřečeno populisté využili nevědomosti voličů.
Němci by možná také opustili všechna ta šílená, zdlouhavá planá a nákladná jednání, projekty, plány a dotace, ale vědí, že spojenectví s Francií je pro ně otázkou života a smrti. To jen my se tváříme, že nikoho nepotřebujeme, ačkoli naše země je menší než jedno čínské nebo indonéské velkoměsto.
