Jsou exekutoři mafie, která okrádá poctivé chudé? Sebrali někomu střechu nad hlavou, když dlužil dva tisíce za mobilní telefon? Nikdo mu předem nic neřekl?
Nebudu psát o existenciálních problémech lidstva, ani o prohnilosti našeho parlamentu, ba ani o uprchlické vlně. Věnuji se obyčejné slušnosti.
Když jsem peníze z naší neziskovky Zatloukalovi půjčoval, zval mě na jihoafrické víno. Jako zkušený věřitel jsem odmítl:
"Počkáme, až úvěr splatíte. Pak si dám rád a budu klidnější."
Nu, asi už spolu nepopijeme. Po třech měsících v prodlení jsem mu zavolal:
"Prokristapána. Úplně jsem na vás zapomněl."
Pak přišel duben:
"Promiňte. Já jsem musel platit daně."
"S tím jste nepočítal? Jak dlouho podnikáte?"
Uplynul rok a našem účtě se objevila jedna splátka. Písemné upomínky do vlastních rukou odcházely, právníkovy výzvy Zatloukal převzal, ale splátky žádné. Každý svéprávný absolvent základní školy ve Švýcarsku ví, že po advokátově předžalobní výzvě je třeba se ozvat, protože následuje soud. To věděl i Zatloukal. Ne že by přišel s prosíkem, ale podal na sebe insolvenci. Tím zablokoval naši žalobu a exekuci. Až do rozhodnutí soudu o insolvenci.
Najednou se u mě v kanceláři objevila Helena Zatloukalová, manželka. A tu jsem se dozvěděl, že Zatloukal převedl z firmy, co mohl. Vybral zálohy od zákazníků a někam je odklonil. Zatloukalová je slušná a chce ze své půlky splácet, ale musíme s ní spolupracovat. Vyslechl jsem ji a ujistil, že my jsme ještě nikoho neokradli, což, bohužel, nemůžu tvrdit o našich dlužnících.
Jakkoli se Zatloukal po celý rok setkání se mnou vyhýbal, druhého dne po návštěvě manželčině mě požádal o naléhavou schůzku. Upozornil jsem ho úvodem, že "odklon majetku" před věřiteli je trestný čin. O tom, že asi není úplně vstřícné, když hodlá podávat návrh na insolvenci pořád dokola a blokuje tak exekuci, jsem se raději ani nezmiňoval. Zatloukal sice zapomněl, že mě kdysi zval na jihoafrické víno, ale rozhořčeně mě upozornil, že s Helenou Zatloukalovou se právě rozvedl, že jeho bývalá manželka se spojila s insolvenční mafií a chtějí prodat zastavený dům, aniž by nám chtěli něco zaplatit.
"Je to mafie, pane Baier. Já to myslím upřímně a chci zaplatit."
Od té doby s právníkem napjatě čekáme, jestli se trefíme do mezery mezi zamítnuté a obnovené insolvenční návrhy exmanželů Zatloukalových blahé paměti.
Chtěl jsem tím říct, že dluhy se platí. Když opravdu nemám peněz dost, zpeněžím, co mám, a snažím se rozumně splatit dluh ze svých dalších příjmů. I kdyby to bylo jen pár stovek měsíčně. Věřitel to pochopí. Tak se chová slušný člověk.
