Jako už tolikrát, tak i u podpory leteckých společností nám nezbývá nic jiného, než abychom pluli s hlavním proudem. Jak se ale u českých aerolinií vyhnout dalšímu Tvrdíkovi?
Pamatujeme si dobře, jak dopadly ČSA pod vedením Jaroslava Tvrdíka. Vidíme, že čínský partner nejenže nepřinesl peníze, ani zakázky, ani know how, ale hraje si na mrtvého brouka. Tradičnímu ekonomovi by se chtělo říci:
"Nechte věci jít svou cestou. Stát nedokáže určit ani cenu prachobyčejných roušek, natož řídit aerolinie. Budějovický Budvar sice je státní podnik, ale to je čťastná výjimka. Ostatní (Česká pošta, České dráhy nebo České energetické závody nabízejí při dominantní pozici tristní pohled na zpolitizování a zprznění prajednoduchého business konceptu).
Však ona ta letadla nezmizí, piloti, letušky i technický personál se jenom přemístí do jiné firmy!"
Proti tomu hovoří dva argumenty:
1. Prakticky všechny evropské země, i to vzorové Švýcarsko, rvou do "svých: aerolinek peníze, pravidla nepravidla.
2. Techniky, personálu a trhu by se mohly zmocnit firmy jako Ryanair nebo Eurowings, a ty by nám teprve ukázaly, co je to monopol. Firma by sice byla zisková, ale my bychom jako zákazníci tvrdě zaplatili. Přece jen naše bohatá třída není tak stabilní a ČSA nejsou takovým hráčem jako Delta Airlines nebo Lufthansa. U německé vlády si také můžeme být téměř jistí, že v tom nehrajou žádnou roli zakázky kamarádů Angely Merkelové nebo prezidenta F. W. Steinmeiera.
Poskytnout ale garanci za úvěr poločínské firmě je výsměch českému daňovému poplatníkovi. To už je lepší zestátnit.
Jak se ale vyhnout tomu, aby si zase jen pár českých vyčuránků a kamarádů namastilo kapsu?
Nabízí se následující: Aerolinky levně koupit do státního vlastnictví, konsolidovat je finančně a 50% umístit (já bych se nebál dát tam klidně i 80%) co nejdříve na burzu. Tak zůstane rozhodující balík v rukou státu, ale nebude tak velký, aby byl státem zneužíván k zavánějícím zakázkám, jako je to tomu u ČEZU. Drobní nestátní akcionáři vytvoří tlak na zdravý business a čeký business zůstane alespoň zčásti v českých rukou. V době, kdy vklady nic nevynášejí, nemovitosti jsou nejisté a cenově přehřáté a řada lidí má úspory z lepších dob, tak vznikne možnost jak s výnosem a přitom "národně" umístit své peníze. A to, na rozdíl od státních dluhopisů" i s hlasovacím právem.
