Proč pořád nechávám nožík někde hluboko v palubním zavazadle? Inu, jsem popleta. Způsobuje mi to potom na check pointech problémy.
Na cesty si beru nožík. Ne, že bych byl terorista, ale občas potřebujete uříznout kousek sýra, nakrájet si jehněčí, oddělit kus náplasti ... . Jak tak pořád přehazuji věci z jednoho batohu do jiného, zapomenu na dně nožík. Na řadě míst se dnes ale kontroluje, jestli s sebou nemáte nějaké nebezpečné předměty ...
1. Letiště Denpasar, Indonesie
"Pane, v zavazadle je nůž," poznamenal ke mně důstojník u rentgenového tunelu. Pokynul svému mladšímu kolegovi a ten mě doprovodil ke stolu. Na něj jsem položil batoh a hledal nůž. Vždyť jsem si to ještě kontroloval, sakra.
"Nemůžu ho najít," zoufal jsem si směrem ke kontrolorovi. Byl to kluk, který by mohl být mým vnukem. Začal hledat se mnou a taky nemohl nic najít. Vzal batoh a vrátil se ke kolegovi. Museli jsme to nechat projet scannerem ještě jednou.
"Je to úplně dole," ukazoval starší mladšímu na obrazovce.
A opravdu: V kapse úplně naspodu batohu se zvláštním zipem mezi kapesníkem a záchranným kouskem toaletního papíru byl nůž. Ten, který jsem získal za nasbírané body za benzín u Shellu. Nerad bych o něj přišel.
"Když jste ho nemohl najít, je jasné, že jste o něm nevěděl. Je pěkný," poznamenal kluk a nechal mě s nožem projít dovnitř. Koneckonců jsem seriózně vypadající běloch.
2. Parlament, Vídeň
Koho by nelákalo podívat se, kde jako poslanci zasedali Palacký, Masaryk nebo Rieger (to je ten s těmi sady v Praze na Vinohradech). Tak jsem zavítal na Dr. Karl-Renner-Ring 3 ve Vídni. Rozlehlá antizující budova z dob velké Dunajské moanrchie byla nedávno nákladně rekonstruována.
Kontrolní rám zase odhalil můj zapomenutý nůž. Chlapík kontrolor v ledabylé blůze a tmavšího vzezření (Rakušané jsou všeobecně takoví tmavší a nepořádní) nožík vzal, utrhl ze šatního bločku lístek, nůž a lístek položil do skříňky za sebou a mně dal druhý lístek se stejným číslem. Když jsem si památnou budovu prohlédl a vrátil se k regálu s odebranými předměty, lístek s číslem pod mým nožem nebyl. Asi ho shodil průvan.
"Co to bylo?" zeptal se úplně jiný kontrolor s klidem.
"Támhleten nůž, " řekl jsem s českým přízvukem a ukázal na svůj nůž. Beze slova mi ho dal a popřál hezký večer ve Vídni.
3. Senát Parlamentu České republiky, Kolovratský palác, Praha
Když jsem vstoupil (slušně oblečen do obleku s kravatou), vrátná, vydávající vstupní kartičky, nebyla na svém místě. Vytáhl jsem z batůžku nůž a položil ho před sebe. Policista u svého okénka pronesl:
"Paní přijde hned. Vidím, že máte nůž, zatím ho můžu alespoň zapsat. Dejte mi občanský průkaz!"
Dal jsem mu oboje a obdržel jsem evidenční lístek se jménem, popisem předmětu, a datem a hodinou odevzdání. Administrativní úkon mi příjemně zkrátil dobu čekání na vrátnou.
Po jednání jsem lístek policistovi řádně předložil,. On vyplnil další lístek s číslem občanského průkazu, já doplnil datum a čas převzetí odevzdaného předmětu. Úkony spojené s manipulací s nožem nebyly o mnoho delší než samotné jednání.
Některé národy jsou dobré v přípravě a konzumaci vína, jiné pořádají skvělé karnevaly, další jsou pověstné inovacemi, kuchyní, obchodní zdatností nebo dobře zpívají. Češi jsou borci v administrativě a byrokracii.
