Snahy o privatizaci Národního divadla neutuchají

Nabobtnalé Národní divadlo v Praze dnes, po pohlcení Státní opery Praha, představuje 5 divadelních scén, 13 stovek zaměstnanců (víc než Auto Škoda závod Vrchlabí), 1 miliardu rozpočtu, ¾ miliardy státního příspěvku… slavnou historii českého a německého divadelnictví, mozartovskou tradici… Tohle všechno že by někdo chtěl privatizovat? Všechno ne, jen to nejvýnosnější: tradici Mozarta s jeho vztahem ke Praze a místo, kde o ni pečovat – Stavovské divadlo.

Přesněji řečeno, soukromým osobám aktivním v procesu tzv. transformace Národního divadla nejde o starou dobrou privatizaci: ta je veřejným procesem, který má jasná pravidla a na jeho konci čeká odpovědnost. Tady jde o ukrývanou snahu získat výhody bez odpovědnosti, pro niž čeština vynalezla termín úspěšný jako byl Čapkův robot: tunel. Jde o přístup ke komerčnímu vytěžování jedné ze scén Národního, Stavovského divadla, skupinou soukromých osob a o jejich přístup k nasměrování evropských kulturních fondů v budoucnu čerpatelných na péči o pražskou mozartovskou tradici. Vše na náklady českého státu. Česká pozice, jinak vynikající web ve zpravodajství a komentářích závažných kauz, se stala politováníhodným mluvčím těchto zájmů. Její nová spolupracovnice Marie Reslová, která přešla z Hospodářských novin, převzala prapor tzv. transformace Národního divadla od Věry Drápelové z mfDNES a naříká nad nevstřícností ministra financí Miroslava Kalouska vůči finančním rejdům bývalého vedení ministerstva kultury a nad odchodem náměstka Radka Zdráhala.

Kultura Zdráhalovým odchodem v ohrožení?

Radek Zdráhal, bývalý náměstek bývalého ministra kultury Jiřího Bessera, se nechal pověřit řízením České filharmonie poté, co v srpnu 2010 náhle rezignoval filharmoniky bojkotovaný letní ředitel Ivan Kasík. Z nové pozice Zdráhal v krátké době zprostředkoval nabídku šéfdirigentského místa Jiřímu Bělohlávkovi a jeho setkání s bývalým ministrem kultury dávno předtím, než České filharmonii vybrali ředitele. Jiří Bělohlávek jednal s ministrem o postu šéfdirigenta 21.9.2010 (zdroje: MK ČR, ČTK) a smlouvu podepsal s ministrem 22.12.2010 za asistence dočasně pověřeného řízením ČF Radka Zdráhala a designovaného ředitele ČF Davida Marečka ("podpis poté připojili" - zdroj: MK ČR). Výběrové řízení na ředitele ČF proběhlo 15.10.2010, do funkce Mareček nastoupil až 1.2.2011. Jiří Bělohlávek je na vrcholu umělecké dráhy, jeho světové renomé je ohromující, mít jej dnes v čele České filharmonie je bezpochyby terno. Podle platného statutu České filharmonie však vybírá a jmenuje jejího šéfdirigenta její ředitel - a tady je kámen úrazu. Kvůli nekorektnímu jednání bývalého ministra kultury a jeho bývalého náměstka má Česká filharmonie šéfdirigenta snů, který byl jmenován v rozporu s jejím platným statutem. To je danajský dar a není to poslední záležitost, která nese stopy Zdráhalovy manipulace.

Od České filharmonie k Pražské komorní filharmonii

Pražskou komorní filharmnonii založil Jiří Bělohlávek v roce 1994; sám se obětavě věnoval umělecké práci v čele orchestru, než mu přemíra prestižních úkolů v zahraničí zabránila pokračovat. Že Pražská komorní filharmonie v posledních letech dlouhodobě usilovala o účinkování v mozartovském programu Stavovského divadla je všeobecně známo. Co obsahoval Bělohlávkův "manuál požadavků a přání", který Mistr předal bývalému ministrovi při svém prvním setkání, se věru můžeme jen dohadovat ("S Bělohlávkem se Besser poprvé setkal 21. září, kdy mu dirigent předal "manuál" svých požadavků a přání. Ministr prohlásil, že dohlédne, aby se podmínky smlouvy dodržely k Bělohlávkově spokojenosti." - zdroje: MK ČR, ČTK). Že známý podnikatel, spolupracovník Zdeňka Bakaly v nakladatelství Economia a jeho partner v podnikání se sítí prodejen videoher Gamescape Bessel Kok přistoupil do dozorčí rady Bělohlávkovy Pražské komorní filharmonie ausgerechnet těsně předtím, než Zdráhal s Besserem zmanipulovali výběr šéfdirigenta České filharmonie ve prospěch všemi vítaného Jiřího Bělohlávka, mohla být věru náhoda. Jak ale hodnotit, že Radek Zdráhal si připravil do čela ministerského týmu pro reformu divadel Danielu Gadasovou, bývalou produkční Jiřího Bělohlávka (jak o sobě sama uvádí), onoho času produkční své manželky Zuzany Lapčíkové a členku dozorčí rady Pražské komorní filharmonie? ("V těchto dnech už vzniká tým v čele s manažerkou Danielou Gadasovou, která bude koordinovat postupy souvisící s navrženou reformou." - zdroj: mfDNES 17.1.2011) Vedoucí pracovní skupiny ministerstva kultury se Gadasová nakonec nestala, byla jmenována její jedinou externí členkou jako "koordinátorka projektu a poradkyně náměstka Zdráhala" (zdroj: MK ČR), ačkoli pro problematiku řízení divadel nemá nejmenší kvalifikaci. To už není náhoda, ale průzračný úkaz nazývaný "střet zájmů".

S Pražskou komorní filharmonií do Stavovského divadla

Jak uvedl Pavel Pokorný na České pozici, několik měsíců se v zákulisí spekulovalo, že o místo ředitele Národního divadla usiluje předseda správní rady Pražské komorní filharmonie Tomáš Prouza - právě tak jako o tom, že mu z ministerstva kultury umetají cestičku Radek Zdráhal s Danielou Gadasovou. Sluší se Tomáše Prouzu citovat: "Vstup PKF do Stavovského divadla je nesmyslná fáma, kterou šíří ti, kteří chtějí kvůli svým osobním cílům znervózňovat členy orchestrů a vytvářet negativní náladu, protože jim transformace udělala čáru přes rozpočet. Proto znovu opakuji – řeči o vstupu PKF do Stavovského divadla nebo o tom, že by měla nahradit jeden z orchestrů ND, jsou jen nesmysly." (zdroj: Česká pozice) Poněkud lehkovážný výrok, byť i na svou pozici ve správní radě PKF prý k 6.2.2012 rezignoval. V souvislosti s informacemi předchozího odstavce stěží kdo může slovům Tomáše Prouzy uvěřit.

Teoretickou oporou Zdráhalovy a Besserovy tzv. transformace Národního divadla byl Koncepční model operního divadla v Praze Josefa Hermana a kol., který MK ČR usilovně utajovalo a vyvěsilo na svůj web až pod tlakem zveřejnění autorského výtahu (26.1.2011). Práce formulovala dva klíčové náměty: jednak sloučení orchestrů SOP a ND do jednoho, sloučení operních sborů SOP a ND do jednoho, sloučení baletních souborů SOP a ND do jednoho, čímž by transformované ND mělo podle autorů ušetřit 154 zaměstnanců; jednak vyvedení Stavovského divadla ze svazku s Národním divadlem ve prospěch blíže nespecifikované mezinárodní mozartovské nadace (zdroj: MK ČR). Voilà. Koho by zajímalo, že od materiálu se bývalý ministr slovně distancoval, když MK ČR žádnou jinou koncepci k transformaci Národního divadla nikdy nepředložilo. Jeden materiál předložil po půlroce vyptávání vůkol smutný hrdina Radek Zdráhal 3.10.2011: jmenuje se Koncepce transformace ND, základní rysy koncepce však postrádá, když líčí realizační kroky roku 2012, ale cílový stav roku 2014 neumí zformulovat (zdroj: MK ČR). Neumí, nebo nechce. Smysl slučování kolektivních těles SOP a ND s cílem úspory jedné a půl stovky zaměstnanců v synergii se smyslem vyvedení Stavovského divadla mimo sféru státu ve prospěch mezinárodní mozartovské nadace a v synergii se střetem zájmů Gadasové, Zdráhala a Prouzy při tzv. transformaci Národního divadla vyvolávají zcela přirozeně otázku, zda osoby stojící za Pražskou komorní filharmonií usilují o nějakou formu privatizace Národního divadla. Ani oslnivý lesk světové slávy jejího zakladatele Jiřího Bělohlávka tuto legitimní otázku nezaplaší.

Ještě v říjnu m.r. tvrdil bývalý ministr kultury, že sloučením Státní opery s Národním divadlem ušetří resort 23 mil. Kč. Nyní má MK ČR 165 mil. Kč připlatit! To je teprve první dílčí účet za zbabranou transformaci Národního divadla. Jde-li o prostředky ministerstva kultury, budou o ně ochuzeny kulturní instituce v regionech. Jde-li o prostředky, o něž chce MK ČR svůj rozpočet navýšit, proč by se to mělo líbit ministrovi financí?

Dobře, že je Zdráhal konečně pryč. Konečně nastal čas formulovat odborně fundovanou koncepci Národního divadla a opery v Praze, bohdá nezatíženou privátními zájmy.