Partička činoherních patricijů si rozdělila vliv nad akademií múzických umění v hlavním městě a nad asociací profesionálních divadel v zemi hladce, ale postihl je syndrom rybářovy ženy. Jednomu se zachtělo hned rektorátu, další toužil po Národním divadle. Jiný by rád ministrem, z nouze by vzal i ministra divadelnictví. Ještě že další požívá vlivu, jako by jím byl. Chutě spolu do díla. Moto: „Mou ambicí jako ministra kultury je seškrábat zlato ze Zlaté kapličky.“ Milan Uhde, 1990.
KDO navrhl jména do expertního týmu ministryně kultury?
Kde se vzali tu se vzali. Burianův oddaný herold, ředitel úřadu Kupka promptně zařídil jejich jmenování. Velmi expertní tým Burianových nejbližších soudruhů Hančil - Šesták - Moša - Nekolný sestavil Návrh transformace Národního divadla jako když pejsek a kočička upekli dort. Uhde si s nimi dokončí, co před třiadvaceti lety nestihl, Riedelbauch propůjčí zdání objektivity. Buriana prohlásili jediným kandidátem na ředitele Národního divadla. Kupka promptně zařídil Burianovo jmenování do čela Národního.
Buriana jmenovala ministryně kultury bez koncepce. Nejen že nepředložil vlastní koncepci, která by byla mezi všemi vybrána za nejlepší, nýbrž nepředložil vůbec žádnou. Designovaný vůdce našeho Národního divadla drží primát mezi evropskými divadelními řediteli. Buriana jmenovala ministryně kultury na základě dokumentu, který přijala bez oponentury. V péči nevidoucí ministryně kultury za Starosty a nezávislé probíhá takzvaná transformace příspěvkové organizace MK ČR s miliardovým rozpočtem mimo demokratické standardy.
Jak se říká zájmové skupině, působící ve veřejném prostoru za soukromými cíli? Nyní Burianovi druzi netrpělivě urgují své jmenování do Garanční rady ND, paralelního divadelního superorgánu, který si pro sebe vymysleli. Co má garantovat kromě jejich pašalíků? Že zbaví ministerstvo kultury „tíhy řídit“ superdivadlo, které financuje. Nápadité; ne-li za hranou zákona o nakládání s majetkem státu. Kupka promptně zařídí jejich jmenování, jakmile se vrátí z dlouhodobé léčby závislosti. Ministryně si opět ani nevšimne, Machalická s Reslovou to opět pochválí. Šesták protlačí změnu právní subjektivity Národního divadla parlamentem, víme, kdo mu pomůže. Půl miliardy ročně ze státního rozpočtu, nebo taky dvě - půjde to zprivatizovat i bez akciovky.
Zatím v Národním divadle drží soubory opery – asi dvě třetiny umělců Národního divadla – stávkovou pohotovost. Čekání na Burianovu koncepci opery je čekáním na Godota: neví o opeře nic. Na koktejlu po Donu Carlosovi zjistil, kdo je Gabriela Beňačková (napsal jí omluvný dopis, slušňák). Co víc, Burian si žádnou svoji koncepci nemůže dovolit: má zadání, s nímž ho vystrčila do záře reflektorů jeho zájmová skupina.
Račte číst jejich Návrh transformace Národního divadla: Rozvíjení Mozartovské tradice ve Stavovském divadle bude světu garantovat šéf činohry ND. Polovina umělců opery skončí na dlažbě, ale transformátorům to k tanci na titaniku nestačí: požadují pro sebe funkce v garanční radě. "Garanční rada by měla začít pracovat po ukončení činnosti současného Týmu expertů a měla by působit až do okamžiku transformace ND na jinou právní formu. Doporučujeme, aby v zájmu zajištění kontinuity někteří členové Týmu expertů pokračovali v práci v tomto poradním orgánu, aby mohli garantovat realizaci předkládané koncepce." (Viz o.c. str. 3). Pro „svoje“ (Burianovo) Národní požadují čtyřnásobek státního příspěvku – jejich útrata z našich daní by podle jejich představ měla ročně přijít na dvě miliardy. „Ministři i zákonodárci si musejí vybrat, zda si v ní (=první scéně) přejí mít těleso schopné špičkových výkonů, a v tom případě mu poskytnout novou legislativní základnu a podstatně zvýšenou finanční podporu, anebo zda se spokojí s jeho provinční kvalitou odpovídající dosavadnímu nuznému hospodaření.“ (Viz o.c. str. 6 a str. 1). To píšou titíž, kdo se v čele Asociace profesionálních divadel tvářili, že hájí zájmy regionálních divadel. „Vy už si pomozte svému divadlu sami, my teď chceme na Národní čtyřnásobek“. Kázali vodu, pít chtějí víno. Operu z Národního divadla vyženou do Státní opery, aby si v pozlaceném zájezdovém domě kultury zbaveném souborů provozovali za peníze na národní kulturu hostovačky mezinárodních hvězd. (Viz o.c. str. 5). Ostatní divadla v republice ať třeba chcípnou.
Zdá se, že dávná idea jejich nestora Uhdeho seškrábat zlato ze Zlaté kapličky se blíží naplnění. S ní i osud regionální divadelní kultury i osud opery v Praze.
