Otevřená odpověď autorovi blogu http://pavelpokorny.blog.idnes.cz/c/182053/Statni-opera-dalsi-cerna-dira-na-stamiliony.html
Vážený pane Pokorný,
co jste předvedl ve svém blogu 15.3. (http://pavelpokorny.blog.idnes.cz/c/182053/Statni-opera-dalsi-cerna-dira-na-stamiliony.html), svědčí o obtížích s vhlédnutím do problému. Těžko by prošly studentovi prvního semestru. Až Vás zase příště popadne zhůvěřilá touha psát o něčem, o čem nemáte šajn, doporučil bych Vám méně se nechat unášet stranickou vášnivostí a pozorněji se věnovat studiu pramenů.
Ve Vaší argumentaci proti Státní opeře Praha věcně nesedí téměř vůbec nic:
Státní příspěvek pro Státní operu Praha a Národní divadlo dohromady není a nebyl 270 milionů; ani netušíte, jak daleko jste od skutečnosti. Údaje o dotaci pro Národní divadlo a SOP, pro každé divadlo zvlášť, zazněly v pořadu Reportéři ČT (http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/211452801240011/); unikátně tam zazněly údaje roku 2010. Unikátně proto, že zatím nejsou jinak veřejně dostupné. Částku 139 milionů státního příspěvku pro Státní operu Praha - to jediné číslo z televizní reportáže jste si správně zapamatoval - jste ke své a čtenářů škodě užil v mylné souvislosti, když ostatní údaje, s nimiž jste je porovnal, jste čerpal z výroční zprávy Státní opery Praha pro rok 2009 (http://www.opera.cz/cs/press/dokumenty.html). Porovnával jste neporovnatelné. Tolik k metodě.
Proč jste záludně položil řečnickou otázku, pro kolik lidí se opera (ve Státní opeře) hraje, když odpověď jste si mohl ve výroční zprávě rovnou najít? Asi se Vám pravdivá odpověď nehodila do krámu. V roce 2009 hrála Státní opera 208 operních a 52 baletních představení, k tomu 6 koncertů; těchto 266 představení navštívilo 176.260 diváků ve Státní opeře, 62.350 na zahraničních turné a 3.910 diváků na tuzemských zájezdech, tedy 242.520 diváků Státní opery celkem. Nebyl mezi nimi ani jeden ze 4 účastníků Vašeho miniprůzkumu, Vy čtyři však výpovědní hodnotu toho úctyhodného počtu nesnižujete.
Jak Vás napadlo dovozovat cokoli o Národním divadle, když jeho výroční zprávu jste ani neotevřel? Mimochodem, tam by Vaše oko asi teprve zaplesalo: v roce 2009 počet zaměstnanců 1022 - to je skoro přesně tolik jako Škoda Auto závod Vrchlabí, náklady přes 2 miliony denně... Ale také 783 představení, která navštívilo 395.970 diváků. Celkové výdaje 763 milionů, státní příspěvek 503 miliony, z toho Národnímu vyšla soběstačnost 34%. (Ve skutečnosti je ovšem nižší, údaj je bohužel zkreslen užitím fondů pro účetní odvrácení ztráty, viz dále.)
Zpátky k Vašemu výběru čísel z výroční zprávy SOP 2009 a jak jste je interpretoval: 73 miliony měla SOP pravda tržby za vstupenky, nebyly to však její veškeré tržby. Celkem činily vlastní výnosy SOP 127 milionů, to jste si měl ve výroční zprávě najít, když už jste ji držel v ruce. Stejně jako správnou výši jejího státního příspěvku, který byl v témže roce 147 milionů. Z nákladů 274 milionů pak vychází Státní opeře soběstačnost nikoli 35%, jak jste vlastnoručně vypočetl v křesle u televize, nýbrž 46%. To je výrazně lepší než u Národního!
Dokonce i v evropském měřítku je výsledek SOP velmi dobrý. Londýnskou Covent Garden jste si spletl se Státní operou - Váš omyl by sice mohl být pro SOP lichotivý, tak dobrá ale Státní opera opravdu není. Soběstačnost Covent Garden nečiní 45%, nýbrž 72%. Je to evropský unikát. Vaše rozhorlení nad úvahou o soběstačnosti pak rozesměje, když porovnáte soběstačnost Vídeňské Státní opery (cca 37%, podle Hermana) s naší Státní operou (o 9% lepší). Že by se podle Vás "hůře hospodařilo, více kradly veřejné peníze a byla větší korupce" nakonec v té Vídni?
Máte však možná pravdu, že laikovi údaj o soběstačnosti tolik neříká. Možná jste se tedy mohl více zamyslet nad vyjádřením respektovaného ekonoma, jak si obě divadla stojí. Na žádost televizní reportérky o posouzení výkonů divadel uvedl Doc. Ing. Jiří Beck, CSc.: "Na 1000 korun dotace, kterou dostalo Národní divadlo, vyprodukovalo cca 320 korun výkonů. Na 1000 korun dotace, kterou dostala Státní opera, vyprodukovala cca 600 korun tržeb." Výkony Státní opery (v roce 2010) byly ve srovnání s Národním divadlem téměř dvojnásobné. Bylo by nejspíš užitečné spočítat v ND a v SOP výkony i po souborech a porovnat, jaké výkony má opera, jaké balet, jaké činohra; lze předpokládat, že se i kvůli oborovým specifikům i z jiných důvodů výrazně liší. To by ale nesmělo Národní divadlo příslušné údaje tajit. Nezbývá než spokojit se prozatím s tím, co ND veřejnosti poskytlo.
Máme-li se však držet Vašeho úhlu pohledu, pane Pokorný, narýsoval jste nám jasný závěr: Je třeba zrušit Národní divadlo!
Již v roce 2009 skončilo hospodaření ND schodkem v řádu desítek milionů Kč. Byl účetně vyrovnán z menší části rozpočtovými úpravami na akce dříve plánované, tj. nepřípustnými, a účetními kouzly širšího využití fondu reprodukce majetku a aktivace, z větší části pak čerpáním desítek milionů z rezervního fondu ND, který je - na krytí ztrát... (Proto také je výše uvedená soběstačnost ND povýtce virtuální. Reálná byla nanejvýš 29%, spíš ještě nižší.) Následná ministerská kontrola zjistila v červnu 2010 další schodek hospodaření Národního divadla. Neoficiální zprávy hovořily o ztrátě 110 milionů. Ředitel ND Černý pro Reportéry ČT připustil, že "zdroje, které Národnímu divadlu na počátku roku 2010 chyběly, byly odhadovány na cca 50 až 60 milionů", ale tvrdí, že se mu podařilo hospodaření vyrovnat; pokud ano, je to opět za cenu účetního kouzlení, za cenu odčerpání dalších 50 milionů z fondů včetně rozpuštění toho rezervního, za cenu, že manažerská selhání dnes vynahrazují zaměstnanci Národního ze svých platů a kdoví za cenu čeho ještě. To ukáže výroční zpráva za rok 2010; tedy snad. Ministerstvo kultury se přesto opět tváří spokojeně a oficiální výsledek loňské kontroly Besserův úřednický aparát 8 měsíců utajuje - ani na opakované žádosti jej nezveřejnil. Proč?!
Zdravé hospodaření má však u Národního divadla jen sloužit k zajištění docela jiného poslání, které je jeho posláním hlavním: rozvíjet tradici našeho národního operního, baletního a činoherního divadelnictví. Podobně jako u Státní opery a u každého divadla, které se nenechává unášet na vlně šoubyznysu, není posláním Národního hospodářský výnos, nýbrž zušlechťování kultury země. Navzdory půlmiliardovému státnímu příspěvku ročně nám však naše Národní divadlo bankrotuje už druhým rokem: V této sezóně 2010/2011 z finančních důvodů zrušil soubor opery ND premiéru Janáčkovy opery Z mrtvého domu a Händlovy opery Ariodante, premiéru oper Martinů Ariadny a Stravinského Slavíka provedl jen koncertně a jen v jediné repríze. V sezóně 2010/2011 tak Národní neuvede ani jedinou operní premiéru českého skladatele! Z finančních důvodů zrušil soubor baletu ND premiéru z tvorby amerických choreografů Amerikana III, místo ní uvedl Stravinského Svěcení jara na sled kratších choreografií svého šéfa a - na nahrávku! Co naplat, že se Národní zaskvělo dvakrát v roce režií Boba Wilsona, když to bylo při nákladech na inscenaci, jaké by oblastnímu divadlu vytrhly trn z paty na celý rok... Manažerský kolaps Národního se prolákl, už když nebylo schopno vydat hrací plán na sezónu 2010/2011 - vydávalo jej postupně po měsících, vždy v předstihu pouhých 5 měsíců. Zkrátka a dobře, hýčkané Národní divadlo nám ve stínu své glorioly jaksi zachází na úbytě a naplňovat své poslání se Národnímu zplna nedaří.
V lednu nechalo ministerstvo kultury vyhlásit rozhlasem (Českým), že "Státní opeře hrozí uzavření. Topí se v dluzích a do budovy zatéká". Tehdy činil dluh SOP 18 milionů a za pouhé dva měsíce, než ho stihli zase odvolat, jej pověřený ředitel SOP Dolanský o několik milionů snížil. Na druhou stranu dluh 60 nebo 110 milionů u Národního je v očích státních úředníků v pořádku. Asi proto náš pan ministr kultury, jako dobrý hospodář, nepověřil řízením ND osvědčeného manažera pana Dolanského, nýbrž naopak pověřil řízením SOP neosvědčedného manažera pana Černého. Koneckonců, proč se náročně pídit po uzdravení Národního divadla zevnitř, když ministr kultury, sám dobrý manažer, je přece umí uzdravit škrtem pera? Stačí k churavému tělu Národního, nemocného nekompetentním řízením, přiložit podvyživenou a zbídačenou, ale zatím ještě zdravou Státní operu jako hojivý obklad... A moloch pojede dál, ať ho řídí kdo ho řídí a ať to stojí co to stojí. Když to tak šlo od Nejedlého celých 42 roků, aby se to nepovedlo Besserovi...
Ale zpátky k Vašemu blogu, pane Pokorný. V jednom Vám musím vyseknout poklonu: hádám, že článek, v němž by se autorovi podařilo na tak malé ploše předvést tolik hlouposti a nashromáždit tolik omylů, ještě nebyl o opeře napsán. Možná nejen o opeře. Mohl byste si požádat o zařazení do Guinnessovy knihy rekordů. Sdělil jste veřejnosti, že nemáte operu rád - budiž, teď to víme. Až svůj příspěvek přepíšete do podoby, že Váš popis problému bude odpovídat skutečnosti a něco také k jeho řešení přinese, můžete se oň s veřejností zase podělit. Co kdybyste se třeba vrátil ke své dektektivce, kterou jste jen naznačil a u níž jste zabloudil stejně jako v ostatní své argumentaci? Co kdybyste ji zkusil dořešit, pro změnu seriózně? Pověřený ředitel SOP pan Černý Vám k tomu potřebné údaje jistě rád poskytne. Výsledek si můžeme veřejně porovnat.
Na Váš příští příspěvek do veřejné diskuse o opeře se milovníci opery jistě budou těšit.
*
DOUŠKA:
Navzdory názorům Vašim a Vám podobných, pane Pokorný, rušit Národní divadlo rozhodně nedoporučuji. Včerejší premiéra opery Parsifal byla nádherným zážitkem.
Co dalšího však kvůli ní kdo zruší?
Co dalšího kdo zruší kvůli tomu, aby Národní divadlo své nepochybné umělecké úspěchy minulé i budoucí přežilo hospodářsky a manažersky? Státní operu??
Nedoporučuji rušit ani Národní divadlo ani Státní operu. Místo toho doporučuji vyčistit Augiášův chlív.
