Národní divadlo zaznamenává v posledních deseti letech rozmach nikoli v uměleckých výbojích či v narůstání počtu návštěvníků, nýbrž v růstu nákladů a ve zmnožování počtu hodnostářů, kteří se na umělcích přiživují.
Dnes, kdy Národní divadlo vede desátým rokem bez výběrového řízení a bez schválené koncepce Jan Burian, má Národní divadlo jednoho generálního ředitele, jednoho náměstka a devět ředitelů. K úloze povznést operu v Praze „do evropské operní ligy“ jsou povoláni ne méně než čtyři ředitelé.
Pandemie přihrála evropské operní mafii v Národním divadle způsob vytěžování finančních prostředků dotovaného pořadatele, jaký byl před covidem nemyslitelný: Premiéru jednoho titulu si střihnou dvakrát.
Dvojí náklady na jednu premiéru
Je-li inscenace hudebně nastudována a jevištně nazkoušena, efektivně hospodařící divadlo obětuje na její znovuuvedení do provozu daleko méně času než na premiéru: běžně se „oprašovačky“ před zahájením každé sezóny plánovávaly v rozsahu jeden titul /jeden den. Inscenace premiérované za Barenboimových emisarů, jejichž reprízy bylo třeba odložit kvůli covidu, se v Národním divadle neoprašují. Takovým inscenacím uspořádá Národní divadlo rovnou další premiéru. Datum té první vymažou.
Rigoletto měl premiéru 28. 1. 2021 v podobě živého vysílání na ČT art (tzv. „druhá premiéra“, tj. první repríza s druhým obsazením, se konala 30. 1. 2021). Svého druhu svátek: zatímco o řád níže dotovaná mimopražská divadla už dávno dokázala bez diváků v hledišti obhajovat své poslání na internetu, globalizované vedení Opery Národního divadla a Státní opery se zmohlo na streamování až po devíti měsících – počínaje koncertními čísly k Adventu 2020. Dnes je datem premiéry Rigoletta 2. 9. 2021. Původní halasně oznamované datum premiéry Národní divadlo ze svých statistik vymazalo.
Don Giovanni měl premiéru rovněž v podobě živého vysílání na ČT art, a to 24. 4. 2021. Navzdory tomu označilo Národní divadlo první reprízu opery s diváky v hledišti 28. 8. 2021 opět za premiéru – po pouhých 4 měsících. Původní termín premiéry vymazalo. Inscenování oper Káťa Kabanová a Carmen dospělo do fáze finálních zkoušek. Plán studia byl naplněn, jen premiéra se už nemohla uskutečnit. Pro nové datum premiéry vypíší nový zkouškový proces, na náklady nedbejte.
Pohrdání lidskými zdroji a plýtvání finančními prostředky
Někteří zahraniční umělci pobývají v Praze velmi rádi. Uměleckému řediteli trvalo půl roku přijít na to, že se Pelageja Kurennaja nedá poslouchat; nechal jí platit hotel, protože v ubytovacím zařízení ND se jí nelíbilo. Jiní shrábnou odměnu za šest osm neděl zkoušení, ale přiletí na den na dva a ani se nezdrží na děkovačku, jako režisér Káti Calixto Bieito. Hlavně že se provize ze zahraničních smluv utěšeně sypou. I lecjaký další výdaj se za dvojí premiéru schová. Generální ředitel Jan Burian dohlédne, aby to Národní divadlo zahraničním agenturám spřízněným s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery všechno zaplatilo.
Kdo chce být bílým koněm
Osobou, která z titulu své funkce odpovídá za hospodaření obou oper, ale nedostává se jí pouvoir skutečně je řídit, osobou, jež se podepisuje pod rozhodnutí jiných utrácet prostředky státního rozpočtu za nekvalitní zbytné hosty a za čurdy ze zahraničí duplicitně k osobním nákladům na zaměstnance, za letenky a hotely hrazené zahraničním hostům zřejmě protiprávně, za násobné zkouškové procesy, za dvojí premiéry a za takzvané koprodukce, z nichž nemá prospěch Národní divadlo ani jeho diváci, je správní ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery Bohdana Malik.
Jako jeden z devíti ředitelů Národního divadla a ze čtyř ředitelů opery se těší platu, o jakém se hodnostáři jiného divadla v České republice ani nesní. Až nastane sháňka po někom, koho za hospodaření Národního divadla a za jeho poškozování v éře generálního ředitele Jana Buriana pohnat k odpovědnosti, řekne si paní Malik, že jí to stálo za to?
V roce 2013, kdy nastoupil Jan Burian do čela Národního divadla, poskytlo ministerstvo kultury Národnímu divadlu příspěvek na provoz ve výši 626 milionů Kč. V roce 2020 překročil státní příspěvek o 76 milionů Kč miliardu. Víme proč.
Jde tu pravděpodobně o protiprávní nakládání s majetkem státu. My daňoví poplatníci se jim na to skládáme.
Quo vadis?
Pokračování
