Kam kráčíš, Národní divadlo? IV. Tunel druhý: vykutálené koprodukce

Je Mannheim důstojným koprodukčním partnerem Národního divadla v Praze? Jaký prospěch má Národní divadlo z opakovaných koprodukcí s třetiřadým německým divadlem? 

Nedávná operní premiéra – Mozartova opera Cosi fan tutte 10. 2. 2022 – byla ohlášena jako koprodukce s Národním divadlem v Mannheimu, avšak nedejte na slovíčko. V Německu je toto divadlo řazeno do třetí kategorie tamních divadel: 3. Zemská /Krajská divadla (3. Landesbühnen /Landestheater). I když je to operní dům počtem diváckých míst lehce předstihující Státní operu. Podívejme se na „koprodukci“ s německým Národním divadlem Mannheim blíže.

Na rozdíl od zahraničních sólistů a dirigentů, za pana Hansena přijíždějí zahraniční režiséři se svými týmy do Prahy, aby si na náklady Národního divadla zopakovali projekt, který už prezentovali jinde. Mnohdy vícekrát. Národní divadlo je odměňuje podle evropských standardů za nastudování inscenace coby originálního autorského díla, avšak u Cosi fan tutte jde o nastudování téhož konceptu týmiž tvůrci již počtvrté od roku 2004. Nikde nevzbudil pozornost, Prahu nevyjímaje. Takovou veteš předkládá pan Hansen Praze coby údajnou špičku evropského inscenování opery. Generální ředitel Jan Burian dohlédne, aby to Národní divadlo zahraničním agenturám spřízněným s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery všechno zaplatilo.

Členy zahraničního inscenačního týmu – režisérka, výtvarnice scény a kostýmů, světelný design, k tomu kontroverzní dirigent (již zmíněný Januschke) a sólo propadák Despina – odměnilo Národní divadlo honoráři za nastudování a autorskou licenci ve výši evropských standardů. Plus letenky a hotely. Inscenační tým, zastupovaný stále stejnou německou agenturou, nastuduje tutéž inscenaci pro Mannheim za exkluzívní autorské honoráře popáté (jen dirigent bude snášet zlatá vejce jinde).

Národní divadlo vložilo náklady na výrobu divadelní výpravy (scéna, kostýmy, vlásenky, rekvizity). Koproducent si ji hotovou odveze do Zámeckého divadla ve Schwetzingenu, kde ji v operním provozu zpeněží.

Konečně vložilo Národní divadlo náklady na nastudování inscenace (provoz zkušeben, jevišť, jevištních technologií), včetně mzdových prostředků (na technické složky jevišť jako mistr jeviště, osvětlovači, zvukaři, rekvizitáři a „kulisáci“, na umělecké složky jako jsou orchestr, sbor, kmenoví sólisté, dramaturg, vedoucí hudebního nastudování s korepetitory a asistent dirigenta, a na pomocné umělecké složky jako jsou produkční, inspicie, nápověda, oblékačky, vlásenkářky a maskérky).

Tyto náklady pochopitelně vynaloží Národní divadlo na jedno každé nastudování opery. V případě Cosi fan tutte je však vynaložilo – spolu ještě s horentními autorskými odměnami a s náklady na cesty a pobyt zahraničních hostů – na jevištní škvár. Přesvědčit recenzenty, oslovit publikum a přilákat nové diváky neměl šanci už předem. Nenapomohl uměleckému růstu domácích interpretů ani hudebně (o dirigentovi hanba mluvit) ani herecky (o organizaci aranžovacích zkoušek a jejích následcích hanba mluvit). Nic nevytěžil z pražské mozartovské tradice a nic jí neodevzdal. Nakonec dělá Praze ostudu.

Co vložil do koprodukce Mannheim

Cosi fan tutte po uvedení ve Stavovském divadle bude provozovat Mannheim v červenci 2022 v Zámeckém divadle Schwetzingen. U nás si nechal výpravu vyrobit, nazkoušet (světla, zvuk), prověřit v provozu a zaplatit. Jakým vkladem ze své strany vyvážil koproducent náklady Národního divadla?

Předchozí koprodukcí Národního divadla byla Mozartova opera Don Giovanni (premiéra poprvé 24. 4. 2021, premiéra podruhé 28. 8. 2021 – viz pokračování). Kdo inscenaci hudebně nastudoval? Januschke. Kdo je koproducentem? Mannheim. Není co dodat... Toť další z aspektů globalizovaného modelu agenturní spolupráce na poli opery při vytěžování dotovaných pořadatelů.

Jakých taky jiných než dotovaných?

Vylévat desetimiliony státního příspěvku do Vltavy – přesněji řečeno do kapes napojených zahraničních osob, jak to dělá Národní divadlo pod vedením generálního ředitele Jana Buriana, by si žádný privátní subjekt nikdy nedovolil.

Jde tu pravděpodobně o protiprávní nakládání s majetkem státu. My daňoví poplatníci se na to skládáme.

Quo vadis?

Pokračování