Činoherec Burian likviduje operu v Praze

Příchod Mesiáše udělaly z nástupu Jana Buriana do čela Národního divadla (od 1.8.2013) hluboká krize ND, dlouhé otálení ministryně kultury, omezený počet vhodných adeptů (mezi něž Burian jistě patřil), počet Burianových titulů a funkcí, zastiňující jak někdejší členství v KSČ tak současnou rozpornou pověst, a marketingový aktivismus Návrhu transformace Národního divadla, jímž jej spříznění experti do pozice jediného kandidáta pěkně zabalili. Byl jmenován bez výběrového řízení a jako první v novodobé historii Národního divadla bez vlastní koncepce (srovnej třeba s dvoukolovým výběrovým řízením na obsazení postu ředitele Moravské galerie Brno).

Ministerstvo financí označilo Návrh transformace za neufinancovatelný a v Národním proti jeho obsahu cca 400 zaměstnanců drží stávkovou pohotovost. Zatímco Burian je stále na plný úvazek ředitelem Divadla J. K. Tyla, vedoucím katedry na DAMU a právě režíruje Toscu, dalším půlúvazkem jej převáží limuzína Národního divadla od politika k politikovi. Zřejmě přípravu na ostrý nástup spatřuje více ve vyjednání své podpory napříč politickým spektrem než v seznámení se stavem ND a v přípravě vlastní koncepce, k níž jej zavazuje stanovisko ministryně kultury z 19.2.2013. Zato svolal zástupce odborových organizací ND k oznámení, že šéf opery ND Rocc s jeho příchodem skončí. Za týden vyzval Rocca k odchodu a vzápětí dosáhl jeho odvolání.

Zajisté za něj má - jak svým operním umělcům výslovně slíbil - vynikající osobnost operního světa, která operu Národního divadla vyvede z krize? Nikoli.

Když "rudý dědek" Nejedlý sloučil v roce 1948 Velkou Operu 5. května s Národním divadlem, zrušený soubor nezařízl, leč svěřil jej do rukou tehdejšímu vedení opery ND; zdali mu nakonec nedlužíme trochu respektu. Když vybrali v roce 2006 za ředitele ND Ondřeje Černého, oháněl se ve své koncepci jako uměleckou záštitou pro operu Johnem Fiore; aspoň tam dirigoval Tomáš Netopil a rostl tam Robert Jindra. Burian nenabídl opeře ND žádnou koncepci natož vizi, jen výklady Návrhu transformace lišící se podle posluchače. Ani žádnou operní osobnost. Hovořil sice s Ondrejem Lenárdem, ale před posledním žijícím dirigentským velikánem v českých zemích (Bělohlávka nepočítaje) dal přednost subalterní manažerce s ekonomickým vzděláním. Říká tomu "kolektivní řízení". Šefdirigent Jaroslav Kyzlink v něm bude hrát druhé housle. Dagmar Dominová jej nepotřebovala ani k výsostně uměleckému rozhodnutí odložit druhé obsazení Olimpiady (den před svým jmenováním).

Sto třicet let nemusela opera Národního divadla tak hluboko klesnout. Čekalo se na Buriana.

Kolektivní řízení v divadle je blamáž, Burian jako divadelní ředitel to ví nejlíp. Ať je paní účetní sebeschopnější, vážnosti Lenárda nedosáhne ani s Kyzlinkem dohromady. Nechat řídit operu ND neodborníka nebo kolektiv, byť by to bylo do 31.7., je v přímém protikladu s potřebou posilovat soubory Národního divadla. S tezemi Návrhu transformace ND, za jehož součást je Burian prohlášen, rovněž. Na vlastní slova Jana Buriana nehledě. Ztráta hlavy uprostřed procesu změn kriticky oslabuje operní soubor. Burian se nechová jako vůdce. Místo aby pozdvihal svůj operní soubor z prachu, Burian na něj šlápl.

Josef Herman vidí příčinu krize operních divadel v Praze ve "ztrátě řemesla, zodpovědnosti, základních uměleckých ambicí (hlavně SOP)". Ano, ale sem to dovedlo nekompetentní řízení. Ministr Dostál se dopustil osudové chyby, když po Dvořákově odchodu jmenoval ředitelem SOP Jaroslava Vocelku, bez vlastní koncepce a bývalého ekonomického náměstka. Ovšem také Burian je jmenován bez vlastní koncepce; není ekonom, ale činoherec. Jemu možná nepřipadá divné, že by pod ním vedla soubor opery ND účetní nebo ekonomka nebo "kolektiv"; jako mu nepřipadá divné, že mozartovský program ve Stavovském divadle bude řídit šéf činohry. Ale co ta ubohá opera bledá?!

Jan Burian do Národního ještě nenastoupil a už likviduje operu v Praze. Elastický Návrh transformace ND uvolňuje Burianovi v Národním divadle ruce k naprosto čemukoli - ke stagioně v Národním divadle zbaveném vlastních souborů, k odříznutí opery ND od mozartovského programu ve Stavovském divadle, třeba i k totální likvidaci poloviny souboru opery. Ať to Burian jakkoli bagatelizuje, proti oficiálnímu dokumentu ministerstva kultury mají jeho ústní ujištění nulovou hodnotu. Operní umělci Národního divadla ve stávkové pohotovosti čekají na Burianovu koncepci opery.

Devastací opery to nemusí skončit. Návrh transformace i sám Burian se tváří, jako by neexistovala žádná souvislost mozartovské tradice s Národním divadlem, důležitá pro českou operu jako jeden ze stupínků ke světovosti. Stavovské divadlo, nositel světově drahocenné značky Mozart, je tak po opeře nejohroženější součástí ND. O záměru ministerstva kultury proměnit Národní divadlo v akciovou společnost nechali oficiálně referovat ČTK 18.1.2013. Test asi nevyšel, iniciátoři se zalekli.

Čeho se nezaleknou?