Můj muž už nějaký ten pátek jezdí do podkrkonoší a likviduje tam starou ekologickou zátěž, která vznikla při výrobě kožichů. Aby tamní lidé měli čistou vodu na pití, lije tam do země různý věci, kterými to čistí, odebírá vzorky, aby se vědělo, zda zažraná špína mizí. K tomu logicky potřebuje spoustu různých věcí, které jsem nikdy dřív neviděla a který vypadají jako docela vtipný hračky. Třeba husí krky nebo různý trubky podivný. Nebyla jsem jediná, koho zaujaly…
Čas od času totiž muž přijel a stěžoval si, že tam ty věci někdo bere, krade, dalo by se říct. Ale nacházel je opodál, v blízkém potoku nebo prostě kousek od lokality, na které pracoval. A jednou konečně přišel na to, kdo mu komplikuje práci. Pět asi tak pětiletých dětí si právě s „jeho hračkami“ hrálo opodál. Šel za nimi, pozdravil je, zeptal se, kde ty věci našly a že to nejde si to takhle vzít a nevrátit. Pochopily a omluvily se. A hned se začaly vyptávat, k čemu co je, na co to má, proč to dělá, jak to dělá, jestli můžou taky. Muž byl fascinován, s jakým zaujetím a nasazením se vyptávají a že všechno chtějí hned zkusit. O to víc ho to s nimi bavilo. Celou šichtu měl pak doprovod těch pěti diblíků – podávali lahvičky, zavírali je, běhali kolem vrtů a jejich otázky se jenom valily.
Před jedním odběrem jim můj muž povídá: „hele, na tohle si vezměte rukavice, abyste se neušpinili, to pak nejde umejt“. A jeden z těch čiperů odpověděl: „To máte jedno, my už jsme stejně špinaví, my jsme totiž Cikáni!“ Na tohle se těžko odpovídá. Pětiletý capart se identifikuje s něčím, co zřejmě slýchá od svých rodičů. A hlavně od svého okolí. A z médií. Proč se pětileté romské dítě vidí jako špinavé? Ničím se neprovinilo, nic neprovedlo, ale cítí se „nečisté“. Jako nečistá se teď spíš cítím já, pokud se budu identifikovat s bílou většinou, která tohle „životní pole“ vytváří. A bohužel tomu tak je, když dnes v šesti městech proběhly protiromské pochody.
Znám hodně romských dětí a vím, že nejsou špinavé. Špinavé jsou naše předsudky. Zkoušejme s nimi něco dělat. Třeba nesoudit lidi podle rasy, ale podle, jací jsou skutečně. A ptát se, proč takoví jsou.
