Na jedné straně jsou lidé v tíživé sociální situaci, kterým stát pomoci údajně nemůže, i když by stačily desetitisícové položky, na straně druhé se plýtvá s desetimilióny a vyššími částkami, aniž někdo nese zodpovědnost, že za to nic není. Je tento stav dlouhodobě udržitelným?
Není to tak dávno, kdy ministr dopravy, Pavel Dobeš, odmítl podat demisi a vystoupit z vlády, tehdy ještě jako člen Věcí veřejných.
Dobeš během jarní vládní krize prohlásil, že demisi by podal jedině tehdy, kdyby si to přál premiér Nečas. Ten mu ale vyjádřil podporu.
„Usnesení, které se týká ministra Pavla Dobeše, bylo projednáno v emočně vypjaté atmosféře v pozdních večerních hodinách. Nejsem příznivcem takových postupů, budu žádat jasné vysvětlení některých rozhodnutí. Budoucnost nevidím v politice ultimát,“ sdělila místopředsedkyně Navrátilová.
Emočně vypjatá atmosféra tak nějak Nečasovu vládu provází na každém kroku. Ať již v souvislosti s kauzou CASA nebo momentálně s případem nového registru vozidel, který stál desítky miliónů korun a ve kterém je údajně milión chybných dat. Proč nebyl starý registr zachován paralelně s rozebíháním nového, aby se předešlo chaosu, který vznikl a který postihl mnoho řidičů? Ministr se hájí, že o projektu rozhodovali jiní – a on ke všemu přišel jako slepý k houslím. Ministr by si však měl uvědomit, že proto je také ministrem, aby nesl zodpovědnost. Jenomže to se ani jednomu z ministrů vlády takzvané rozpočtové zodpovědnosti nechce. Firma ATS Telcom si namastila kapsy a postižení řidiči si mohou stěžovat na Hlavním nádraží. Mnoho z nich utrpělo škodu, jež by jim měla být uhrazena.
Je zřejmé, že se ministrovi, který převlékl za pochodu košili s logem VV za tričko s nápisem LIDEM, nechce po pár měsících od válu. To nemusel podporovat novou platformu s úplně jiným programem, než s jakým šly do voleb VV.
Premiérovi Nečasovi ovšem dochází trpělivost. Lidé jsou naštvaní, systém nefunguje a každodenní omluvy Dobeše v hlavním zpravodajství s tím, že již zítra bude vše v pořádku, se mu také přejedly. Nakonec, nějakého viníka je nutné nalézt. Už proto, že resort dopravy je spojen s korupčními aférami, jež by měl rozplést soud s M. Halou. A také proto, že resortu dopravy šéfoval člověk, kterého soud nepravomocně odsoudil za korupci, třebaže ne ve spojitosti s resortem dopravy. Naopak, na tu sliboval guru bezpečnostní agentury a průkopník nové politické kultury v zemi se štěnicemi a těžkými víny posvítit.
Zatímco jsou peníze fuč, funkční registr v nedohlednu a vláda přemítá, jak to lidem vysvětlit, firma ATS Telcom získala další lukrativní zakázku, tentokrát na na dodávku technologií pro boj s kybernetickými útoky. Ze tří uchazečů podala nejnižší nabídku. Úřadu dodá technické a programové vybavení za zhruba 56 milionů korun.
Teď jde tedy o to, nakolik premiérovi Nečasovi vydrží jeho zásadovost a Pavel Dobeš bude muset v pátek rezignovat. Samozřejmě, nebude-li do té doby registr s miliónem chyb zcela funkčním. Kdo sleduje postoje premiéra Nečase, ví, že nebývají až tak skálopevné. Ať již nechtěl stavět vládu na přeběhlících, aby mu byl dobrým rozpad VV a vznik nikým nevoleného subjektu či když hřímal, že nová platforma musí mít aspoň určitý počet členů, jinak budou předčasné volby. Co se jenom namluvil, že policie musí mít klid na práci, aby se vzápětí obořil na bandu plukovníků (nikoli partu, jak některá média informovala). Je to právě premiér Nečas, který P. Blažkovi vyjádřil v Lesích ČR nedůvěru, aby pro něho byl důvěryhodným kandidátem na post ministra obrany. Nic z těchto počinů přílišnou důvěru v osobu P. Nečase nevzbuzuje.
V březnu se proti nedůvěře vládě vyslovilo 113 vládních poslanců (P. Nečas se tetelil blahem), v dubnu 105 (vláda to stále považovala za úspěch a jasnou převahu) v červenci již jen 89 (toto číslo již raději vláda nekomentovala). Podstatné je, že pro vyslovení nedůvěry vládě se potřebných 101 hlasů zatím nenašlo.
Každého ministra si je potřeba hýčkat. Kdo ví, jak by hlasoval M. Kalousek, kdyby byl odstaven od moci – a kdo ví, co by případné odvolání udělalo s P. Dobešem. P. Nečas má do pátku o čem přemýšlet. Nad čím bychom pak měli přemýšlet my všichni, je stav, kdy firma, která evidentně nesplní to, zač byla placena, vyhraje v dalším výběrovém řízení a získá další desítky miliónů z našich kapes. A zda spolu s klasikem si řekneme: Quo usque tandem abutere, Petr N., patientia nostra?
