Hnutí za přímou demokracii včera a dnes

Žijeme v relativním míru – a přitom ve stále rostoucím napětí. Sociální smír je vážně narušen v Řecku, ve Španělsku, v Itálii, v Irsku, v dalších zemích bublá rozhořčení středních a nižších vrstev pod pokličkou. Na Islandu se občané vzbouřili a prosazují posílení svých práv pomocí nástrojů přímé demokracie.
 V České republice začala doba letních prázdnin a okurkové sezóny zprávami o neúrodě a zdražování potravin, ale hlavně ve jménu takzvaných církevních restitucí a boje ministrů vlády s policií. Zpráva veřejnosti je: Vláda ČR nevěří v právní stát. Jedno je po aféře s telefonáty M. Kalouska P. Lessymu jisté. Buď lže ministr, nebo policejní president. Obě možnosti jsou neskutečně děsivé – dochází našim představitelům, jaký vzkaz vlastně občanům posílají?
 A jakou informaci jim dávají, když přes všechny výhružky, že padne ministr Kalousek a potom celá vláda, je premiér Nečas ujistí, že na podzim tato vláda církevní restituce, schválené na výročí dobytí Bastily, i kdyby čert na praseti jezdil, prosadí? Ať senátoři klidně pošlou velmi pochybnou podobu vyrovnání státu s církvemi zpět poslancům. Těch 101 hlasů se najít musí, ať to stojí co to stojí. Co komu záleží na tom, že vracet lze jenom něco, co tomu, komu to je vraceno, patřilo – a i to má své časové limity?
 Občané se ptají, kdo vlastně nyní hájí jejich zájmy. Od květnových protestů odborů a různých hnutí uplynul více jak měsíc – a situace je ještě horší. Co s tím? Koho volit? S kým sympatizovat? Jak se zorientovat v kupě nových subjektů, které se prezentují podobnými peticemi a různými řešeními současné krize?

  Hnutí za přímou demokracii (HzPD) v České republice není žádným rychlokvašeným uskupením. Vzniklo v roce 2001 s tím, že nebude usilovat o status politické strany a účasti v parlamentu. Cílem tohoto hnutí není kosmetická úprava stávajícího, tj, kapitalistického, systému s předvedením dosud neokoukaných tváří. Usiluje o postupnou systémovou změnu, a to jak v oblasti politiky, tak ekonomiky s tím, že oba procesy mají jít ruku v ruce.
 HzPD se nehlásí k žádné existující politické straně. Uvědomuje si však, že bez podpory někoho, kdo má moc, se bude jenom obtížně prosazovat, a tak hledá podporu těch politiků, kteří aspoň částečně s principy přímé či polopřímé demokracie sympatizují. Nikdo z těchto politiků však nemá absolutní podporu hnutí, vždy se jedná o podporu kritickou, tj. členové HzPD nebudou mlčet k ničemu, s čím nesouhlasí. Krédem HzPD je, že nelze spoléhat na osobnosti, neboť kult osobnosti vede k omezení demokracie a k vytváření prostoru pro diktaturu. Spoléhání na „osvícené vládce“ je pouze cestou, jak na vlastní zodpovědnost rezignovat. HzPD naopak směřuje k posílení práv občanů i k posílení jejich zodpovědnosti za politické i ekonomické rozhodování.
Hnutí je ve své podstatě orientováno levicově, a to z podstaty věci. Vymezuje se proti zájmům nadnárodních korporací a nadnárodních bank. Zároveň se však vymezuje proti každé formě elitářství – tedy i té, která byla praktikována v Československu od roku 1948. Reálný komunismus či socialismus HzPD kritizuje právě pro hierarchické uspořádání s vysokou mírou klientelismu, nepotismu, ideologizace, uzurpace moci, nerovnosti v přístupu ke vzdělání a dalších statků. Rozborem funkčních vazeb a vztahů tehdejšího systému by bylo možno mocipány té doby nazvat pravicovými. Patrno je to zvláště když vymezíme pojem levice jako proud neelitářský, založený na demokratických principech, sociální spravedlnosti a právním státu. HzPD stojí právě na těchto základech - na principech humanity a rovnosti.
Mottem HzPD je: „Vítězství přímé demokracie v politice a její prorůstání do ekonomiky povede ke společnosti, v níž se budou prosazovat zájmy většiny jako rozhodující, a která proto bude prosazovat hodnoty míru, spolupráce, solidarity, rovnosti a svobody, společně s důrazem na ochranu přírody při zajištění trvale udržitelného ekonomického systému.“
 V oblasti ekonomiky se HzPD zaměřuje na analýzy zaměstnaneckých družstev a na nově strukturované výrobní vztahy. V politice pak klade důraz na funkční efektivní referenda, která nebudou vetovatelná mocenskými elitami v poslanecké sněmovně. Z principu je pouze referendum skutečným naplněním 2. článku ústavy.
 V posledním roce se HzPD účastnilo několika významných akcí. Dne17. listopadu bylo HzPD jedním z hnutí v rámci Spojenectví Práce a Solidarity (SPaSu), které uspořádalo na Staroměstském náměstí v Praze symbolický pohřeb iluzí z roku 1989. Řečník HZPD se zaměřil na stav současné české společnosti. Zhodnotil stav stávajícího právního státu, kritizoval jednostranný postoj vlády ke kauze bratrů Mašínů, který je v rozporu s demokracií, a svou pozornost upřel na neutěšený stav ve školství a zdravotnictví. Domněnku že demokracie je slučitelná s kapitalismem zmínil jako jednu z pohřbívaných iluzí. Nad představou slučitelnosti demokracie a kapitalismu zaklaplo víko rakve s mocenským nástupem Číny, která světu ukazuje, že současný kapitalismus je naopak s demokratickými principy neslučitelným.
 Povedenou akcí HzPD (nejen v Praze, ale i v Brně a dalších městech) bylo Rozvázání pracovního poměru s Vládou ČR výpovědí. Občané jako zaměstnavatelé dali výpověď vládě, jež hrubě porušila to, k čemu se zavázala. Rozpočtová zodpovědnost vzala za své nezodpovědnými a přitom pro mnoho lidí bolestnými zásahy do daňové soustavy, boj proti korupci se potom zvrtnul v dosud bezprecedentní počet odvolaných ministrů podezřelých z korupce či jiného podvodného jednání (nemluvě o těch, kteří k demisi navzdory podezřením přinuceni nebyli). Podpisy pod petici se jenom hrnuly a lidé oceňovali její náplň i vtip.
 Dalším významnějším počinem HzPD byla účast na dubnové demonstraci odborů a hnutí na Václavském náměstí. Bylo to právě HzPD, které se nesmiřovalo s požadavkem pouhé demise vlády. Demise vlády situaci středních a nízkopříjmových vrstev podle HZPD neřeší. Řeší ji změna systému, ne poslanců ve sněmovně.
 Dosud poslední výraznější akcí HzPD bylo uctění památky Mistra Jana Husa na Václavském náměstí v Praze dne 6. července 2012. Kromě uctění památky středověkého humanisty a církevního reformátora se HzPD soustředilo na kritiku tzv. vypořádání státu s církvemi. HZPD považuje církevní restituce ve stávající podobě za alarmující a naprosto nepřípustné. Se svým projevem zde vystoupila také spisovatelka Lenka Procházková, která podala v souvislosti s formou těchto tzv. restitucí žalobu na celou vládu P. Nečase. Dalšími řečníky byli Ivan O. Štampach, Dana Lučivňáková, která četla text Milana Kohouta a Jiří Bezák. K cílům a směřování HzPD se vyjádřil mluvčí hnutí, Milan Valach.
 Význam 6. 7. Pro HzPD spočívá především v jeho organizační roli. Toto hnutí dokázalo uspořádat akci bez opory ve velkých politických hráčích a bez samozvaných spasitelů a jim podobných. Samotné Hnutí za přímou demokracii zorganizovalo s podporou dalších hnutí (Alternativa zdola, ProAlt) demonstraci, která lidi oslovila a položila základy pro další podobné akce.
V současnosti rozeslalo HzPD hromadný dopis poslancům ohledně církevních restitucí – odkaz zde: http://www.hzpd.cz/dopis-poslancum-ve-veci-cirkevnich-restituci 

 HZPD si uvědomuje, že lidé jsou ke všem novým politickým subjektům skeptičtí, nedůvěřiví a podezíraví. Zvláště, když tento subjekt hlásá systémovou změnu. Je ovšem na každém, aby – i s přihlédnutím k dění v Evropě a ve světě vůbec – posoudil, nakolik je stávající kapitalistický systém udržitelným a nakolik je možné, aby v jeho rámci fungovalo školství, zdravotnictví, právní a ekonomický systém pro co možná nejvíce lidí, aby zde byl fungující sociální systém a aby se společnost nezmítala v korupci mocných. Pro ty, kdo dojdou k závěru, že i v rámci kapitalismu se všichni budeme točit jenom v bludném kruhu, tu je právě HZPD – připravené k věcným diskusím a tvorbě něčeho nového.