Přesné! Mám doma taky jeden takový exemplář. S trochu lehčím postižením než má autor.

Co bylo ve škole? Nic. Cos dělala? Nic. Líbil se ti ten film? Ale jo...

Říkali že to přejde...

"sedí a čumí" , já nemůžu

Teda super! Hlavně: "Nedívej se na mne tímhle tónem!" Mé dvě dcery,  kdy už o ně otec zcela po rozvodu ztratil zájem a já je musela připravovat na život, byly celkem  rozumné.

Nebylo to až tolik náročné, protože se to odehrávalo v letech 1992-1990. Nevěděly tehdy co je facebook a společnost víceméně preferovala stabilní rodičovství. Jen když bylo Jance třináct let, flákla jsem jí facku. Řekla: "Ulevilo se ti?"  A já si uvědomila, že jsem fakt vedle.