Co se děje pod peřinou …

  „ Miláčku, chceš si s ním chvilku pohrát ? “  otázka mě zastihla právě když jsem byla jednou nohou nakročená do postele. Moje drahá polovička byl pod peřinou, koukaly mu jen oči a nos a lišáčky na mě mrknul. „ Co ? “ zeptala jsem se hloupě. Jediné co mi běželo hlavou byla myšlenka na zasloužený spánek.

„ No jestli si s ním chceš chvilku pohrát. Aspoň na chvilku,“ žadonil.

„ Ráno brzo vstáváš, brouku …“

„ Jenom chvilku, malinkou chvilku,“ culil se, že nešlo odolat. Vklouzla jsem k němu a než jsem stačila cokoli udělat, zvedl peřinu a chytil mě za ruku. „ Tak tady ho máš,“ oddychl slastně. Vklouzl mi do ruky a ani moc nestudil . Jeho hladký, krásný, neodolatelný, vždy připravený a nezvykle výkonný

mobilní telefon.

( 13.1.2005 )