Je to bezva, když děti dospějí a vyrazí do světa na zkušenou. Rozšíří si obzory a naučí se jazyk. My rodiče, jim to přejeme a povzbuzujeme je. Čáru přes rozpočet nám ale udělají, když se za rok, za dva nevrátí a zůstanou tam.
Všichni uznáváme, že možnost cestovat, poznávat jiné země a naučit se cizí jazyk, je pro mladé lidi skvělá zkušenost. Takže, když moje dcera před pár lety odjížděla do Irska, aby se naučila dobře anglicky, držela jsem ji pěsti. Zavzpomínala jsem na mládí a na to, že my jsme takové možnosti neměli. Já teda hlavě proto, že jsem podle tehdejších zvyklostí byla v osmnácti těhotná. Takže jsem byla statečná maminka, zamáčkla jsem slzy a cestu jsem ji nerozmlouvala, stejně by mě neposlechla. Tatínek to snášel hůř. Holka dodělala školu, tak snad začne učit, vdá se a bude mít děti. A i když je učitel zeměpisu a cestování miluje, tak ji v rámci pevného názorového nesouhlasu za těch 7 let nenavštívil i když jinak vycházejí skvěle. Ale velmi oceňuje, že si v Irsku vylepšila kondičku a kolik toho naběhá (je taky učitel tělocviku a sportovec tělem i duší). A tak na sdíleném rodinném WhatsAppu lajkuje záznamy z jejich chytrých hodinek.
Já jsem se sevřeným srdcem sledovala její počáteční nesnáze, hledání práce, boj s angličtinou, střídání podnájmů, střídaní partnerů a stesk po domově (i když Čechů je v Galway dost). Volaly jsem si, psaly zprávy a po pár měsících jsem jela na první návštěvu. Irsko, to je romantika a Galway je překrásné město s barevnými uličkami, hospodami, bary a kavárnami, plné studentů, turistů, pouličních zpěváků a s jedinečnou atmosférou.
Radovala jsem se, když přijela na Vánoce a v létě na dovolenou. Dvakrát do roka jsme za ní s manželem (dvojkou) zajeli, letos v červnu dokonce i s mojí maminkou. Zvládly jsme Covid, neviděly jsme se strašně dlouho a jenom jsme si psaly, protože když jsme si zkoušely volat, tak se jedna nebo druhá rozbrečela. Navštívila jsem její divadelní vystoupení v rámci hereckého kurzu, seznámila se s jejím zaměstnavatelem, oblíbila jsem si tradiční irskou snídani.
Zalíbil se mi i její současný přítel William, byla jsem upřímně dojatá, když ji v létě, při návštěvě v Čechách požádal o ruku. Vůbec není zrzavý a bledý, tak jsem si Iry dřív představovala (nějak jsem pozapomněla, jak husté černé vlasy měl Pierce Brosnan za mlada). Taky jsem zjistila, že Irové kupují snubní prsteny nad svoje poměry (prý je to tam zvykem). Jen svatbu o rok odložili, protože nejdřív bude miminko a naše „Galway girl“ si chce svatbu užít.
Takže budu mít vnoučátko. Ale jak se stará babička, která bydlí 2 146 kilometrů daleko? Omg, já nechci být online babička. A z vlastní zkušenosti vím, že bez babičky není to pravé dětství. No, mám ještě čtyři měsíce, abych to naplánovala.
