Jen dva z kandidátů na prezidenta se mi zdají fakt ujetí a čtyři se mi dost líbí. Chystám se volit pana Pavla, ale kdyby mi děti navrhly ať volím paní Nerudovou, pana Hilšera nebo pana Fišera, tak budu.
Konec konců, je to hlavně jejich budoucnost. Já už to těch deset let do důchodu nějak doklapu (i když přiznávám, že s myšlenkou na to, že bych si měla okamžitě začít odkládat stranou polovinu svého platu jsem se ještě nesžila).
Podívala jsem se na pár rozhovorů s prezidentskými kandidáty, některé z nich sleduji na Twittru a přečetla jsem si 90 odpovědí na 10 otázek na iRozhlasu. Ale stejně je vlastně vůbec neznám. Třeba to, co se na mě udělalo nejlepší dojem v jejich prohlášení, napsal jejich PR poradce.
Mám představu, co prezidentská funkce obnáší a chtěla bych si našeho prezidenta/ naší prezidentky vážit za jeho/její důstojné vystupování a kdybych ho/ji mohla i obdivovat, bylo by to super.
Snad jen kdyby prezidentské volby vyhrál pan Babiš, tak bych si brekla, ale to spíš vzteky, že jsem tak naivní. No teda spíš nad tím, že jak jsem stará, tak jsem blbá. Ale přežila jsem, když se z pana Zemana, jehož bonmoty jsem před dvaceti lety obdivovala, stal zlomyslný prezidentský dědek, tak dám i tohle.
Jen toho šampaňského budu muset vypít víc. Jak říká Bohuš: „Měla to být oslava, bude to tryzna“
