Kancelářský život po padesátce, jak zamaskovat špeky a slepotu.

48 % procent kancelářských zaměstnanců (50+) prý řeší problémy se zády, které způsobila sezení v kanceláři delší než 20 let. Jevím se jako šťastlivec, trápí mě jen špeky na břiše. Sice nebolí, ale jsou hnusný.

Teoreticky mám vše pod kontrolou. Vím, jak bych měla správně sedět, aby mě záda nebolela. Vím, kdy a co bych měla jíst a pít, abych netloustla a přijímala dostatek tekutin. Taky si umím vypočítat kolik kalorií bych měla spálit a kolik pohybu k tomu potřebuji. Poučena obvodní lékařkou také vím, že ještě, než ráno spustím nohy z postele, tak bych je měla nasoukat do kompresních punčoch.

To je teorie. Praxe vypadá jinak. Prakticky se nebezpečně začínám podobat Emmě. Emma je model kancelářské zaměstnankyně (v životní velikosti, po dvaceti letech sedavého zaměstnání), se zarudlýma očima, vypouklým břichem, ohnutými zády a křečovými žilami. Je jasné, že odborné znalosti a excel a angličtina, nejsou to jediné, co člověk pro práci v kanceláři potřebuje.

Bez pohybu to nepůjde. A to pravidelného a poměrně intenzivního. Jenže, já jsem tak unavená, když se vracím domů, a to bez ohledu na to, že vlastně celý den v práci jen sedím. Sedím před svými dvěma pěknými, velkými monitory, pálí mě oči a jediné, co zvládnu pro své zdraví udělat je to, že mám výčitky, když si při intenzivním, osmihodinovém sezení před monitorem přehodím nohu přes nohu. To je totiž absolutně zakázané, přiškrtíte si žilní oběh a je jasné, že oteklé nohy si za trest zasloužíte. Ideální by bylo, kdybych nejméně 20 minut ze své obědové pauzy věnovala rychlé chůzi kolem budovy naší kanceláře. A to bez ohledu na počasí, tedy i když prší, fouká vítr, mrzne, nebo je naopak vedro k padnutí. Bez ohledu na to, jestli mám sukni nebo šaty, tenisky nebo lodičky, umyté vlasy nebo depresi. A to zdaleka nestačí, večerní procházka se psem by měla být také svižná a nejméně hodinová. A po příchodu domů ještě cvičení na problémové partie. V mém případě od krku ke kotníkům, tenhle vtip jsem nevymyslela, to říkal můj manžel č.1, povoláním učitel tělesné výchovy. Ani to nemyslel jako kritiku, spíš realisticky zhodnotil stav.

A můj typ dne. Každý večer cvičte „8 minut ABS“. Fakt to trvá jen 8 minut, předcvičuje avatar, takže mu nemusíte závidět svaly (je to jen grafika), břicho se pár dnech opravdu trochu zploští a záda nebolí. A ještě něco, obrazovku na širokoúhlém monitoru vždy důsledně rozdělujte na dvě plochy. Jinak hrozí, že písmena na PDF otevřeném přes celý monitor budou tak obrovská, že procházející kolegyně z vedlejšího oddělení soucitně poznamená: „no jo, Vy už fakt prd vidíte, co“ a mladistvý dojem bude pryč, i když tak pěkně rovně sedíte, zatahujete břicho a špeky skoro nejsou vidět.