Kancelářský život po padesátce, angličtina, excel a sebedůvěra

Ten, kdo opravu chce, si můžeme potřebné znalosti doplnit a my 50+ jsme si je v posledních 30 letech doplnili.   Typ pro dospělé potomky: „Prosím tě mami, můžeš mi říct, co na tom nechápeš“, nepomáhá k  lepšímu porozumění.

Tvrzení, že lidé po padesátce to nemají s hledáním práce jednoduché, je sice pravda, ale zároveň lživě naznačuje, že před padesátkou to jednoduché je. Jenže ani lidé po čtyřicítce to nemají s hledáním práce jednoduché, ani třicetiletí, ani absolventi. Hledání práce je prostě vždycky „práce“. Někdo nemá zkušenosti, jiný hlídaní, někdo neumí excel, jiný jazyky. Ale každý, kdo chce, si může znalosti doplnit.

I my padesát plus jsme měli dva jazyky na střední škole a kromě ruštiny (s kterou se teď nemůžeme chlubit), jsme měli angličtinu, němčinu nebo francouzštinu. A kdo v průběhu let cizí jazyk potřeboval, tak se ho prostě doučil (v případě, že se školními základy nevystačil).

Dobře dostupných je spoustu výukových programů, a když tomu dáte 3x týdně půl hodiny (prostě občas vynecháte televizi, občas sledování zpráv na mobilu anebo neuvaříte večeři), tak budete sami překvapení, kolik jste toho zvládli. Konec konců děti už jsou z domu, takže volný čas máme a jsme sice trochu starší a unavenější, ale nejsme mrtví.

A k vyřízení většiny kancelářských mailů stačí základní znalost přítomného, minulého a budoucího času, samozřejmě i v záporu (nemáme, nezaplatili, nepošleme) a v otázce (kde to je, kam jste poslali, kdy zaplatíte). Taky překladače se hodně zlepšily a když si jednoduchý email hodíte do DEEPLu, tak uvidíte, že se to dá zvládnout. No a když Vám někdo zavolá a bude mluvit anglicky, tak budete za blbce i když anglicky docela umíte, protože Vás zmate jeho přízvuk. Hlavní je to nevzdávat a věřte mi, že naši mladí kolegové jsou na tom stejně a řekla bych, že je to pro ně ještě horší, protože od nich se ta znalost tak nějak očekává, zatím co u nás zralých ročníků příjemně překvapuje (i když to překvapení mě nepřestává překvapovat).

Když jsem cca před deseti roky nastoupila do nového zaměstnání, tak moje znalost excelu byla hodně základní (to jako, že už jsem ho viděla a napsala do něj do jednoho sloupce seznam jmen a do druhého datum nástupu a seznam jsem pak vytiskla). Druhý nebo třetí pracovní den mi můj nejbližší nadřízený  poslal data s požadavkem na zpracování, které vyžadovalo znalost excelu mírně pokročilou. Postavil se mi přitom za záda, a tak se mi rozklepaly ruce (nohy taky, ale to nebylo vidět, protože jsem seděla).

Po návratu domů jsem netrpělivě vyhlížela syna, tehdy ještě studenta gymnázia. To je jasné, že ten to bude umět, rychle mi to vysvětlí a moje reputace nebude ohrožena. Opravdu to uměl, udělal klik klik a měl tabulku s požadovanými čísly a když jste najeli do buňky s výpočtem, tak se nahoře na liště krásně zobrazily použité vzorec. Jen jsem hned na první dobrou nepochopila, jak to udělal.

„Prosím tě mami, můžeš mi říct, co??? na tom nechápeš ????“ Těch otazníků ve větě bylo nejmíň sedm. Takže mi bylo jasné, že jsem stará a neschopná a musím dát výpověď hned zítra. Ještě, že jsem ve zkušební době. Ale když jsem se povznesla nad synovy výkřiky, které všechny začínaly „Prosím tě, mami!“ a dvě hodiny jsem to s jeho pomocí zkoušela, tak jsem druhý den odjížděla do práce s pocitem, že je to v pohodě a že si svou novou zajímavou práci a s ní spojený dobrý plat zasloužím. A první, co jsem udělala, že jsem do tabulky s natvrdo doplněnými výpočty, šťastně doplnila vzorečky.

Samozřejmě, že s excelem bojuji už deset let, ale fakt se hodí, oblíbila jsem si ho a ani tady není důvod házet flintu do žita. Zaměstnavatel Vám sice zaplatí vícedenní školení, kde Vám vše vysvětlí a všechno s Vámi procvičí, ale je toho hodně a když funkci nebo zkratku nepoužíváte pravidelně, tak to pozapomenete. Ještě že na Youtube je spousta krátkých videí, kde Vám šikovní mladíci opravdu pěkně vysvětlí to, co zrovna potřebujete vědět. No a že si k tomu musíte sednout večer doma určitě stojí za ten pocit, když zvládnete kromě kontingenční tabulky i Svyhledat.

Typ pro Ty, kteří se stejně jako já snadno nadchnou, s vytrvalostí jsou na tom hůř a mají sklony k odkládání. Na mě zafungovala tří minutová rada. Když si řeknu, že se budu učit jen tři minuty (to přece dám), tak to neodkládám a většinou mě to zaujme a těch potřebných dvacet u toho vydržím.