Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
4. 2. Vídeň - Albertina - několikahodinová procházka mezi obrazy, které patří k tomu nejlepšímu, co je možno vidět. Samotné prostory umocňují zážitek z vnímání umění a člověk žasne nad tím, co jiný člověk dokáže.
5. 2. Vídeň Schonbrunn - Grand Tour - čili nejdelší možná procházka palácovými komnatami, ve kterých se psaly a žily rakouské dějiny. Tady chodila Marie Terezie, její děti, později Josef II. a jeho nešťastné manželky, tady pracoval pedant a workholik František Josef II. a vzpomínal na svou excentrickou Sissi. Prohlídka je možná samostatně, návštěvník dostane sluchátka s jazykem, který si vybere - i češtinu mají. A občas ve sluchátkách zazní hudba tak typická pro Vídeň - Mozart, Strauss. Velice působivá je stroháý pracovna Františka Josefa II., postel Marie Terezie a obrovská plátna s malířským ztvárněním císařské svatby. Také výhledy do známých zahrad stojí za to.
5. 2. - Vídeň - Vídeňská opera - Traviatta. Splněný sen - návštěva opery světové úrovně, nádherná budova, úžasné interiéry - naše pražské Národní divadlo je totéž v mnohem menší formě. Překrásná Verdiho hudba umocněná skvělými výkony zpěváků - a kupodivu nevadilo ani poněkud modernější pojetí, bylo provedeno citlivě a náznakově. Úžasné představení, úžasný zážitek.
6. 2. - Vídeň - katedrála sv. Štěpána - přímo v centru města, gotika ovšem ne čistá, což poněkud ruší dojem. Pak hrobka Habsburků v kapucínském klášteře - byla jsem zde poněkolikáté a vždy mne dojme pietní pokoj tohoto místa, zaujmou všechny nápisy kolem honosných i méně honosných kamenných rakví, trochu mrazivý pocit konečnosti každého života - i u velikánů historie.
12. 2. - Cinestar Opava - Muž jménem Ota - americký film se skvělým Tomem Hanksem. Ostatně kdy nebyl Hanks skvělý a kdy nebyl film, v němž hraje, výborný? Téma stárnutí a samoty a zatrpklosti a poznání, že člověk má vždy žít dál - a být užitečný. Velice dobrý film.
19. 2. - masopustní průvod a pochování basy v naší vesnici. lidová zábava, která lidi spojuje.
5. 4. - Praha - Divadlo Ungelt - Drž hubu, otče. Konverzační komedie s drobnou a velmi energickou Bárou Štěpánovou a výborným Zachem a dobrým Navrátilem. Samotné divadlo umocňuje atmosféru zážitku z představení geniem loci, židlemi apod.
6. 4. - Praha - Divadlo Kalich - S tebou ani bez tebe: opět komedie, výborní Jana Paulová a David Suchařípa, skvělá a přitom nepředvídatelná zábava. Občas hlediště burácelo smíchy, občas se odbourali i herci samotní.
7. 4. - Praha - Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí - tohle se prostě nikdy neomrzí a vždy zapůsobí. Znovu a znovu.
8. 4. - Praha - Klementinum - prohlídka slavné knihovny neméně slavného kláštera. Trochu zklamal fakt, že dovnitř nás nepustili, směli jsme jen nahlédnout skrz dveře.
27. 4. - Ostrava - Dolní Vítkovice - koncert Jiřího Korna. Moc jsem od toho nečekala, ale profesionální výkon tohoto zpěváka seniora velice příjemně překvapil. Byl to takový průřez jeho tvorbou, citlivě a pečlivě propojené staré výkony se současnými možnostmi vystupovat a zpívat. Závěrečná píseň - Jednou je hůř, jednou je líp - byla vrcholem celého skvělého koncertu a zní mi v uších stále. Často si ji pouštím. Díky, Mistře Korne.
27. 5. - Slezské Rudoltice - návštěva polozapomenutého zámku, který opravil nadšený kastelán. Zajímavý zvenku i vevnitř. A krásná krajina kolem.
17. 6. - Litomyšl - festival Smetanova Litomyšl - koncert Jazzová jízda. Naprosto úžasná hudba v krásném prostředí a s nádhernou atmosférou. Celá Litomyšl žije v čase festivalu hudbou - a jazz mohu kdykoli a kdekoli.
Tak takové bylo mé kulturní první pololetí roku 2023.
