Blahoslavení, kdo nic neočekávají. Vyhnou se zklamání. Tohle kdysi řekl anglický básník Alexander Pope. A tato jeho slova patří k mým oblíbeným, snažím se jimi řídit. Proto nemohu říci, že jsem zklamaná. Spíš překvapená.
Klaus, Zeman.
Oba byli a jsou bytostně spojení se sametovou revolucí, která přinesla mé generaci tolik nadějí a takové ulehčení.
Václav Klaus býval prototypem střízlivě a racionálně uvažujícího politika a skvělého ekonoma s jasně profilovanými názory - pravicovými. Proto si ho tolik lidí vážilo. Věděl, co chce. Dokázal to jasně vyjádřit. Byl pohotový, působil vzdělaně a důvěryhodně.
Dnes je to směšný populista s proruskými sklony, člověk, který shazuje sám sebe a vše, co dokázal. Jde o stařeckou demenci - nebo snahu upoutat pozornost za každou cenu?
To se léta přetvařoval - nebo se změnil s přicházejícím věkem? Komu dnes imponuje - a komu chce imponovat? Kdo by ho dnes následoval - a kdo ho následuje?
Chce se stát opět prezidentem?
No byla by to nepatrná, ale opravdu nepatrná změna k lepšímu.
Protože Zeman - další tvář sametových časů, to býval bryskní a nepřekonatelný řečník, sice sebestředný a svým způsobem prospěchářský, ale čitelný politik, vůdčí typ. Jeho poněkud dryáčnický a mnohdy zesměšňující a povýšený způsob jednání i mluvy neseděl každému, ale nedala se mu upřít vzdělanost, schopnost mluvit a zaujmout.
Co zbylo? Poněkud scházejí slova.
V podstatě je to outsider obklopený skvadrou neuvěřitelných týpků, zřejmě osamělý, nemocný a nešťastný člověk, který zjišťuje, že ho nikdo nebere vážně. Plive kolem sebe nenávist a zesměšňuje a degraduje úřad, který zastává.
Ony ty hradní prostory jsou z dob minulých zvyklé na leccos, ale přesto člověka naplňuje smutkem, když pozoruje tohoto zapšklého zneuznaného starce.
Oba zmínění pánové mají společný příklon k Rusku - možná jde o adoraci náhodnou, možná byla jen skrývaná. Co by asi oba dali za tak výsadní postavení ve společnosti, jaké má v té zemi zázraků báťuška Putin.
Oba zmínění pánové ukazují zoufalost - jde o zoufalost stáří?
Nebo změnu osobnosti?
Každopádně z tria politiků Havel - Klaus - Zeman, kteří byli ztělesněním nadějí v oněch převratných letech, vyčnívá Havel - a pak dlouho nic, ticho, ticho, ticho.
Klaus a Zeman se vytrácejí do propadliště dějin.
Mohou si za to sami.
