Už jsme si zvykli

Už jsme si tak nějak zvykli. Zvykli jsme si na to, že máme trestně stíhaného premiéra. Komu to vadí ?

Zvykli  jsme si na to, že premiér čeká a čeká na soud. Čekáme spolu s ním. Nevadí. Zvykli jsme si na to, že premiér je usvědčený komunistický agent. Komu to jako vadí?

Zvykli jsme si na to, že vládu podporují komunisté, takže tak nějak tiše vládnou. A to jako vadí komu? . Soudruzi léta sedí v parlamentu - tak proč jako ne ve vládě? Že nám plíživě zavádějí minulé manýry - viz třeba zdanění restitucí? A co jako, to snad někomu vadí?

Zvykli jsme si na to, že na Hradě sedí ne sice vilný, leč téměř senilní sebestředný despotický stařík, který miluje Rusy, Čínu, Ovčáčka a sebe - jen v opačném pořadí. A to jako vadí komu? Brzy zase jede se svou skvadrou do Číny, zatímco do západních států ještě nevyrazil. A vadí to někomu? Vždyť byl opakovaně v Rusku, tak co.

Zvykli jsme si na jeho partu souputníků, kteří se pohybují v reprezentativních sálech Hradu a usmívají se tomu, jak je jim tam dobře. Ovčáček, Mynář, Nejedlý - to je panečku reprezentace! A vadí to snad někomu? 

Zvykli jsme si, že proti přistěhovalectví a imigrantům všeho druhu a odevšad nejvíce horuje Japonec. A to má snad vadit? 

Zvykli jsme si na to, že v čele stran stojí   nevýrazné osobnosti bez jakéhokoli charismatu - sociální demokracie, občanští demokraté, lidovci - kde máte lidi s vizemi a schopností přesvědčit o nich ostatní? Koho nabízíte voličům? Ale nevadí. Zvykli jsme si.

A pomalu, ale jistě si zvykáme na fakt, že nás politika buď přestává bavit, nebo začíná štvát.

Zvykli jsme si i nato, že polovina národa je v radostné pohodě. Ta druhá sice není, ale zvyká si.

Zvykli jsme si. Čekáme.

Na co vlastně?