Tristní EU

Evropská unie se po Brexitu silně zapotácela - a stále se potácí. Kdysi bohulibá poválečná myšlenka, že by státy Evropy měly spoloupracovat a hlavně řešit spory v míru, se zvrtla v cosi obludného.

Vznikl byrokratický kolos v čele se skupinou - většinou nikým nevolených -  politiků a neuvěřitelně nabobtnalým úřednickým aparátem. Skupina jakýchsi vyvolených, kteří měli a doposud mají dojem, že řídí Evropu.

Přitom neřídí nic, protože toho bohužel většinou nejsou schopni. Regulují a deregulují, rozdělují dotace a přerozdělují finance - a naoko se tváří, jak vše funguje. Přitom již samou podstatou je unie Evropy nesmyslem, neboť každý stát si jde historicky za svým a jinak tomu být prostě nemůže. Mělo se zůstat u společné spolupráce v oblasti obrany, měl se podporovat vzájemný obchod, ale nic víc.

Místo toho se zavedla nesmyslná společná měna, která stejně nikdy nefungovala, zrušily se hranice, což se ukázalo jako naprostý omyl a nesmysl, vedou se řeči o federalizaci Evropy, zatímco obyvatelé usilují i o rozpady tradičních států.

Vyskytly-li se opravdu vážné problémy, jakými jsou v současnosti například migrace a její dopady, terorismus a jeho hrůzy, nikdo je není schopen řešit. Kdo také?

Pokud se i za ostatní státy dostali do čela Evropy politici stejné úrovně jako čeští zástupci, pak věřícím nezbývá, než se modlit, a nevěřícím stát se nerozumnými optimisty. Nebo si opravdu myslíme, že by cokoli vyřešil třeba sociální demokrat Špidla, který se svého času zabýval opálením servírek v zahrádkách, komunista Ransdorf, který byl schopen zbankrotovat, ač byl člověkem s neuvěřitelnými příjmy, komunistka Konečná, která ještě nikdy nic nevykonala, nebo i paní Jourová, která tak vehementně řeší otázky rovnosti pohlaví?

Ostatně už samotný fakt, že v evropském parlamentu sedí komunisté, mluví sám za sebe.

Stará dobrá Evropa s tradičními státy, vírou v lidské schopnosti i rozum, tradicemi a humanismem je pryč.

Novou Evropu Evropská unie nevytvořila. Ani nemohla.

Na šťastné zítřky to nevypadá.

Tristní.