Tak zase podzim

Takže zase jako plíživě začíná podzim? Hm -  údajně má každé roční období něco do sebe. Co má do sebe podzim, nevím. Ovšem stoprocentně zastávám názor, že má člověk na všem hledat kladné stránky.

Kladné stránky podzimu..

No, tak barví se listí. A pak šustí a svistí. Vzpomínám živě na dobu, kdy jsme jako děti a žáci školou povinní sbírali listy. Pak jsme je obkreslovali - což mi nešlo, většinou se mi ten list nějak zkroutil, nebo jednoduše rozdrolil. Také jsme je lisovali v knihách - stejný problém, jen se častěji rozdrolil, než zkroutil. Dnes nic z toho nemusím dělat, stačí listí jen pozorovat - barvy podzimu souvisejí především s padajícím listím. Ano - a to listí různě zbarvené pak padá a padá, a je třeba ho - barvy nebarvy - shrabovat či jinak uklízet. To na zahradě. V parku to dělají jiní. Uznávám, že shrabávání listí není až tak nepříjemná práce - ale zase znám rozhodně příjemnější způsoby, jak trávit čas.

Dále se dají péct brambory v ohni. Nu, nejsem si jistá, zda to někde dělají i dnešní děti, fakt je, že my to jako děti dělali. Ovšem v životě mi to nechutnalo. Moje brambora měla vždy chuť popela smíchaného s kompostem. Možná jsem ale opékala blbě. Nejspíš moc. Dnes neopékám.

Na podzim můžeme pouštět draky. Jako dítě jsem měla draka, který téměř nelétal. Možná měl závrať. Prostě odmítal vzlétnout, ať jsem se rozbíhala, jak mohla, abych ho k tomu přiměla. Můj dnes již dospělý syn pak dostal jako dárek draka od přátel z Německa. Byl to důkladný a důsledný disciplinovaný německý drak. Přišli jsme na soutěž v létání draků - ten náš vzlétl bez jakéhokoli přemlouvání či rozbíhání. Vzlétl okamžitě a nejvýš. Tam i zůstal. Nehýbal se. Prostě plnil svědomitě zadaný úkol. Byl vysoko na obloze. Nebylo třeba nic dělat, jen ho držet. Syna to brzy přestalo bavit. Ale vyhráli jsme.

K podzimu také patří plískanice. No tak na těch snad nic příjemného není. Navíc je tento druh počasí vyšperkován nutností mít s sebou stále deštník. A ten je prostě na dámskou kabelku vždy příliš těžký a někdy i příliš velký. K plískanicím patří déšť a ten je snad příjemný, jen pokud nikam nemusíte.

Možným kladem podzimu by snad byla úroda zahrad - sbíráme jablka (která ovšem nejím), hrušky - ty jsou dobré, ořechy (ty také nemusím) a snad i jiné plody. Nevím, nepěstuji.

Možná je na podzimu hezké, že kvetou jiřiny. Nebo hřbitovně naladěné chryzantmy. Jenže oboje tyhle pěkné střapaté kytky nemohou zakrýt fakt, že je tady podzim. A rozhodně nevyváží skutečnost, že po podzimu to teprve začne.

Bude totiž hůř. Bude totiž zima.

A tak snad jediným kladem podzimu je, že ještě není zima.

Buďme za všech okolností optimisty.:)